Dobře víš, proč jsem ten strom založil! Krak se tě zeptal, proč se
tomu vyhýbáš jako kráva, tobě se to nelíbilo, tak jsem se
zeptal, jako kdo jiný se tomu tedy vyhýbáš. To se ti zase
nelíbilo, protože to navazovalo na tu krávu. Napsal jsem, že se tě tedy
zeptám zvlášť, čemuž jsi přidělila srdíčko. Hned na to jsem založil
nový strom a položil tedy zvlášť tu otázku: Jako kdo se
tedy vyhýbáš té odpovědi? A tvoje reakce? „A na co se ptáš?“
No není to na zabití?
Přitom stačilo i pak prostě odpovědět na tu původní otázku o počtu
bohů (nebo Bohů, nebo bohů i Bohů, nebo jak to vlastně máš), a bylo to v
pohodě. Ale to ty ne, ty prostě nahodíš nějaké prohlášení, a když se
na něj zeptáme, neodpovíš. Když se tedy na tebe vybodneme, nahodíš ho
znova. A cítíš se dotčená, že po tobě vyžadujeme, abys nám objasnila,
kterým ze dvou možných způsobů to máme chápat, případně zda to máme
chápat nějak ještě jinak. A vyhýbáš se tomu jak čert kříži, a
to je celý ten problém! Pokud se ti nelíbí, že po tobě chceme
vědět, jak to myslíš, tak to sem prostě nedávej. Co je na tom tak
nepochopitelného?