,
tady jsou jeho vyjádření, s kterýmis eplně ztotožňuji:
Zázrak vznikl jako slovo, že je to něco, co je za naším zrakem, to znamená, že je to schováno za naším zrakem, který nás může oklamat. A tady vidíme, že ty věci, které jsou v Bibli líčeny jako zázraky, tak nemusí být vůbec v rozporu s fyzikálními zákony, my nevíme, my jsme u toho nebyli, takže my můžeme buď věřit, nebo nevěřit těm lidem, kteří to napsali (…) my to neumíme vysvětlit současnou vědou, ale my neumíme vysvětlit i spoustu věcí v čisté vědě. Nakonec, věda spočívá v tom, že pokaždé, když udělá nějaký objev, tak současně najde tři otázky, na které neumí odpovědět, takže ta věda se vlastně vzdaluje tomu ideálu, že by jednou věděla všechno.
A další:
(otázka): „Turínské plátno, krvavá stigmata, neposkvrněné početí,
zmrtvýchvstání, nanebevzetí, zázraky svatých… To vše nemáte problém
přijmout?“ Jiří Grygar (odpověď): „Nemám. Od té doby, co byla
vynalezena kvantová mechanika, tak znám zázraky, proti kterým ty vámi
jmenované vypadají docela jednoduše. Jen si zkuste představit, že třeba
jeden foton může projít dvěma dírami současně.“
Na elementární úrovni reality dochází
k jevům, které by bylo možno označit za nadpřirozené - nejlepším jejich
představitelem je právě superpozice stavů. Díky těmto "nadpřirozenostem"
je teorie, která je popisuje (kvantová mech.), charakterizována jako
šílená a tvrdí se, že jí nikdo nerozumí. Své podivnosti má i
relativita, ale kvantovka je výstřednější. Od doby objevení jevů, které
tyto teorie popisují, už nemají vědci v ničem jistotu: ani v rozumu, ani v
běžné lidské zkušenosti. Poznali, že na nic takového se nelze
spoléhat.
