světonázor není náboženství, ale pokud se postupně vytvoří celkem jasný světonázor a není to čirý materialismus. tedy věří se i na nějaký duchovní přesah, pak se lidský duch začně rozhlížet jak tříbit i svéhu ducha. Nejen tělo.
světonázor není náboženství, ale pokud se postupně vytvoří celkem jasný světonázor a není to čirý materialismus. tedy věří se i na nějaký duchovní přesah, pak se lidský duch začně rozhlížet jak tříbit i svéhu ducha. Nejen tělo.
V náBOŽEnství nikdy nesmí chybět Bůh.
Filosofický model může být náboženství hodně podoben, ale jakmile tam
není "tatíček stvořitel, která všechno umí, všechno ví, .... tak to
prostě není náboženství
Mají své Bohy, přijď se někdy podívat do buddhistikého chrámu. Je to samá socha, ležící, stojící, sedící, takoý a makový... vše je zobrazení různých božstev.
ZKus najít nějaký obrázek, co já vím, to vše je Buddha a nebo jeho pomocníci, lidé. Za Boha jako je ten křesťanský, který stvořil vesmír, vše živé a zase si to bude po smrti brát k sobě, to tam nevidím
"Buddhismus bývá někdy označován jako neteistické náboženství[7] především proto, že se v buddhistických textech objevují bohové či božstva jakožto kategorie bytostí, žijící v jiných dimenzích prostoru. Na rozdíl od teistických náboženství jsou však tyto bytosti z kategorie bohů považovány za smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako bytosti z kategorie lidí nebo z kategorie zvířat, pouze je převyšují svými zázračnými schopnostmi a dlouhověkostí. Podstatou buddhismu je ale rozvoj a spočívání ve vnitřní probuzenosti podstaty sebe sama,[8] ne v pěstování a udržování dualistického vztahu k vnějším bohům. Původní buddhismus není ani teismem, ani není náboženstvím. Buddha sám ve svém učení zavrhoval myšlenku na Íšvaru coby stvořitelské božstvo.[9"
To je v katolických kostelech taky spousty model, soch a obrazů i je vynášejí na procesí (na procházku).