Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Pokud kladného a správného tím lépe.

???
Pokud, tím lépe.
Já si ale nemyslím, že pokora je čistě správná a kladná vlastnost.
S takovýma lidma si každý zaoře. Třeba každý "zástupce Boha" .-)))
jakéhokoli, i jen toho filosofického .-))))))

Když do té pokory dáváš i jiné prvky tak s tebou nikdo nevioře

Jaké třeba?

ad Shadow of Krak:
..´Všichni ti, kdo považují pokoru za něco veskrze kladného a správného“..
co se pokory tyce, tak treba pojeti tech, kteri “uctivaji” monoboha, dle meho nazoru az moc smrdi “ochotou” slouzit vsemocnemu, sebeponizujicimu uznani sve vrozene spatnosti apod. - neni nahodou, ze islam znamena podrobeni se a nebo ze abrahamovska nabozenstvi prostrednictvim iracionalne vericich podrizenych Bozi vuli jsou naslili prokazatelne nejvice sirici.. pokorni kokoti ospravedlnujici teror a nenavist ve jmenu neviditelneho zmrda intergalaktickych rozmeru
p.s. buddhisticke podani stoji v realu taky za vyliz prdel

Michal má tendenci násilím prosazovat Budhismus tím, že tu dává na začátek diskuzí ty svoje sračky.
Prostě to tlačí do popředí.

To že něco dávám na začátek neznamená že to tlačím do popředí,jo hochu nemůžeš být středem pozornosti jen ty. Také si tu chci psát o něčem co mi dává smysl. A že pak z toho je debata co ti nevoní, není můj problém.

Pokud si je někdo vědom svých sil a jsou to síly nad rámec a možnosti ostatních, proč o tom nemůže "dát zprávu", ten pokorný?
A pozná tu chybu?
Co znamená "koná správně"? Co je "správné"?
Proč respektuje každého, třeba i vraha?
Pokora mi naopak přijde ušlápnutáá mám časové řazení, čili někdy je první mnichal, jindy ty a zase jindy jiný. prostě vždycky kdy otevřu tuhle diskusi, je na prvním místě někjdo a střídáte s emi tam zhruba všichni

neměla by to být falešná pokora, podbízivost, zištná pokora

a zbabělost, rezignovanost - to být může?

to je falešná pokora. Dělání ze sebe pokorného. Je o tom dobrá bajka... o kyselých hroznech.

no jenže když bude někdo zbabělý, rezignovaný, tak on to nebude jen falešně hrát, ale navenek to bude působit jako pokkora

působit to může, ale není. Stejně tak může něco vypadat jako láska, ale láska to není etd etd... něco je vypadat a neěco jiného být... být ve smyslu pravdivém. Pravdivost je podstata... to co najdeme úpln nejhloub, z čeho vyvěrá ostatní, příčina příčin. hlubina

A o tom píšu :-)))))))))))))­))))))))))))))
Že něco může vypadat jako pokora, ale bude to zbabělost, rezignovanost. Tedy to ale nebude hraná pokora, ten dotyčný je opravdu zbabělý, nesebevědomý, ..... a tyhle vlastnosti se navenek mohou jevit jako pokora.

a moje otázka zněla : jak to poznám? :-))))))) pakliže dotyčného neznám roky .....

"Být ve smyslu pravdivém" je co? .-)))))))))))))­))))))))))

Ten zbabělý, rezignovaný člověk bude žít ve své pravdě, tedy zbabělosti a reziignaci. A tím bude determinováno jeho chování, které bude mít rysy pokory. Ale pokora to nebude. A on to nehraje, on se chová "v pravdě", tedy tak, jak je mu přirozené .-)))

O pokoře jednou v telce vypravoval český režisér a herec Jiří Strach že bez ní nejde ... nevím jak to řekl... ale že bez ní "nic" nejde.

Asi měl ze všecho Strach :-)))))))))))))))))

On je praktikující katolík, dominikánský terciář
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Strach

Tak tím se to vysvětluje komplet .-))))))
Když má Strach, z Boha strach, musí být pokorný, jako pan Pokorný :-)))))))))))))))

Také jsem sledoval a vydržel to asi pět minut. Lotrando a Zubejda se mu povedl.

V tom ale jen hrál, ne?

Proto bychom neměli rozebírat jiné...nýbrž nahlížet smi do sebe. tedy pravdivá sebereflexe. Ale to patí pro ty, co chtějí a touží poznat pravdu. Ti kteří jsou obráceni směrem vena řeší chyby a nedostatky druhých, sami sebe pravdivě poznat nechtějí.

Nerozebírat jiné je těžké. Teda ve smyslu "pro sebe". Peci jen žijeme ve stejném geoprostoru, s někým blíž, s jiným na větší vzdálenost, ale musíme pro vlastní ochranu mít alespoň představu, co je ten druhý zač. Proto sledujeme a rozebíráme druhé. Proto si děláme závěry a ty obecnější třeba i zveřejňujeme. Proto se zajímáme o zkušenosti a postoje jiných.

Proto si myslím, že jak oddat se imaginárnímu "Bohu", tak nějaké imaginární Nirváně, což jedno i druhé jsou jen formy rezignace na reálný svět a hledání nějaké substituce pro život, je obé ve své podstatě chyba

Rozebírání jiných lidí je záliba pavlačových drben a pavlačových drbáků.
Jak píšeš, "nevidí si na špičku nosu", ale o druhých ví vše přesně.

jo, třeba ateisté o věřících, jak nám tu pravidelně předvádí.

A naopak, jak nám tu pravidelně předvádí!

Z věřících to dělá jenom Jonatán, ale ateisté tu rádi souhrnně rozebírají věřící a "vědí" o nich celou řadu věcí.

Si myslím, že "pokora" je mimikry, tedy klam a podvod předstírající mocné (bohaté) osobě, že v "pokorném" je spolehlivý, neškodný, levný a nenáročný, prostě pokorný služebník.
Co se "pokornému" odehrává v hlavě nedá "pokorný" ani náznakem najevo, ale když v "pokorném" "bouchnou saze", tak svému pánovi zakroutí krkem.

je vidt že máš dobré povědomí o falešné pokoře.

Ta nefalešná pokora je křesťanská "pokora" ?

Takže ???
Co vlastně to slovo "pokora" znamená?
Jaké vlastnosti a jaké činy musí mít a konat osoba, která si onen přívlastek "pokorná" zaslouží?

Latinské slovo humilitas souvisí se slovem humus, tzn. "země". Je-li člověk zemitý, stojí-li pevnýma nohama na zemi, pak je "humilis" – přeloženo pokorný. Znamená to, že zná své přednosti i omezení, své klady i zápory, umí pravdivě reflektovat svůj život, své jednání a své hranice… Pokorný člověk ví, že dokáže jak skvělé a dobré věci, tak i věci zlé. Pokorný člověk ví, že je omezen svými náladami, pocity, zraněními, svými pudy a potřebami. Jen takový člověk může být prospěšný sobě a svému okolí.

pokorný - schopnost pravdivě reflektovat sám sebe. pokorný - pravdu vidoucí

Pro to, co jsi vyjmenovala za vlastnosti člověka, používám přívlastek "normální. Tedy normální, tedy průměrný a přirozený člověk.

Ten výraz "humilitas" je křesťanský výraz pro křesťanskou "pokoru", tedy poslušnost a ponížení vůči křesťanské mafii a křesťanským svátostem.
Humus není země, ani půda, ale mrtvá organická hmota.

"Pokorného" vnímám jako člověka s ohnutým hřbetem a "rozmočeným" egem, prostě jako osobu bez vlastní vůle.

v tom případě je normálnost mimořádně velká vzácnost.

To bych neřekl. Lidi jsou už takoví i makoví, pracovití i líní, tvořiví i bořící. Normalita je něco jako statistické vyhodnocení vlastností. Znáš přece "gausovu křivku", kterou lze popsat statistické rozložení vlastností, třeba IQ - hodnotu 100 má nejvíc Pozemšťanů ....

znám gausovu křivku a vím, že jen minimum tedy vzácné procento lidí je schopno sebereflexe... nedokážou se na sebe podívat pravdivě. bojí se toho.

Ani to si nemyslím, i když si nedělám iluze.
Některý člověk si o tom, jak působí na jiné lidi, představuje v souladu se svým charakterem něco, co může být v příkrém rozporu s tím, jaká je realita.

Použijeme třeba ženy, které se nechávají vycpat na různých místech silikonem. Proč to dělají, stojí to prachy a není to bez rizika? Celá takhle kosmetika může přerůst v obludnost, např. vytetované obočí uprostřed čela, nafouknuté rty, botox proti vráskám, napnutá pokožka, nebo i tetování a děravění pokožky za účelem zavěšení různých kovových předmětů. A to nezmiňuji krémy, parfumy a líčidla, která se dají naštěstí rychle umýt.
Muži v tom za ženami také nezaostávají.

Takže jestli tě správně rozumím, určit, kdo je veden pýchou a kdo pokorou je vlatsně nemožné :-))))))))))))))))to sice moc nechápu, co ,á uvedené společného s gausovou křivkou a ještě v uvedeném vysvětlení, ale opět s emusím zeptat na zásadnější : a jak poznáš, kdo to dovede?

nepoznám to, neřeším to... píšu jen do diskuse. jsem starší človk, mám nějaké zkušenosti a snažím se sledovat co se kolem děje. ale samozřejm se mýlím, nevidím nepoznám.

No já právě jen že o těchto věcech se dá sice hezky filosofovat, ale realita a práce s těmi filosofickými závěry, VŠEMI z oblasti lidské psýché, je možná nemožná, rozhodně těžžká a asi neobjektivní.

Proto osobně nepovažuji psychologii za vědu /nezaměňovat z apsychiatrii), protože to je vlastně jen práce se statistickými soubory a tedy pravděpodobností nějakého jevu, stejně jako pravděpodobností, co ho "pomůže odstranit"

Takže filosofovat ano, vynášet soudy a verdikty je podle mne pyšné :-))))))

přesně tak, filosofování jsou takové ty hospodské řeči kdy jsme k sobě blízko... :-)

Filosofování je pro člověka velmi důležité, dokáže ho to posouvat "dopředu" (nehodnotím jestli směrem srpávným nebo nesprávným, i slepé uličky jsou významné :-)))))
Jen se člověk nesmí "pustit", že je to pořád jen filosofování

družné trávení volného času :-)) já teď peču ribizovou buchtu a dělám ribizovou mameládu. Jsem sama i když manželněco studuje pokoji a užívám si že můžu být sama se svým "dílem". V půběhu života se mění touhy... nebaví mě filosofovat s někým, baví mě být sama se svoji "prací". Tedy to je právec uvozovkách, protože nic z toho dělat nemusím. Jsem v důchodu a dělám si jen co chci.

Já teď nic nepeču, pracuji, a k obědu bude gulášek .-))))))))
Manžel asi studuje PlayBoye :-))))))))))))))))))

A tak to mně baví filosofovat :-))) Ale ještě nejsem v důchodu a kdo ví, jestli se ho dožiju. Dá-li Bůh

Neztrácej naději, věř si.

Tak nepřekvapí, že ateisté nerozumí pojmu pokora. Takhle jako ty vnímá pokoru pýcha: jako méněcennost. Z pozice pýchy, kterážto je deklarací vlastní velikosti, je totiž pokora - nepřiznávání si žádné velikosti - nutně prožívána jako ztráta vlastní hodnoty či ceny. Pyšní lidé tak hodnotí pokoru negativně, protože je z jejich úhlu pohledu (z perspektivy deklarace vlastní velikosti) nepříjemným prožitkem.

především se lidé pyšní pořád musí přesvědčovat o své hodnot a velikosti. pak trpí komplexy

Jistě, proto je pýcha nesvobodou. Pyšný člověk potřebuje potvrzovat sám sebe a je citlivý na zpochybňování sebe.

pýcha je velmi zákeřná necnost... může nabývat různé podoby které se tváří jako cnosti. ale v podhoubí je živí pýcha a proto to žádné skutečné cnosti nejsou. čím víc se člověk snaží být cnostnný, tím více se dme pýchou a zaplétá do pavučiny zlého.

Přesně tak. Maskuje se nezřídka i za racionalitu

Cnostní jsou tak akorát fanatičtí bohumilové, teda vidí se tak a ostatní lidé třeba ti ateisté jsou pro ně světovým zlem.
Také máme "Mravnost nade vše", že jo.

chtělo by to příklad nějakého takového cnostného a ne jen teoretizovat o

Příklad? Nejcnostnější člověk světa je zajisté papež, pak následuje jeho mafie, pak knězové, faráři a fanatické ovečky. To je snad jisté, jonatáne.
Ostatní Pozemšťané jsou lháři, zloději, kriminálníci a vrahové. Jen ateistům připisuješ zavraždění dvou miliard lidí, nebo jsi v nenávisti k ateistům polevil? Křesťané nikdy nevedli války, křižáci neexistovali ... (to na Ukrajině je jen hra a že jsou tam zabíjení lidé je jen lživá propaganda západu, že?)

Proč v těch ctnostech všichni vynecháváte „t“? Co vám udělalo? Ctnost je přece něco, co je záhodno ctít, ne cít!

Nebo cnít…

Takže jestli tě správně rozumím, určit, kdo je veden pýchou a kdo pokorou je vlatsně nemožné :-))))))))))))))))

Vážně?
A proč by to tak mělo být?
Já měl za že pyšný je člověk na to, co je motivací k pýše.
ne že si člověk usmyslí, že bude pyšný, a pak že si to musí potvrzovat?

Proč mám pocit, že tento příspěvek je etalonem pýchy? :-))))))))))))))))))
Kdo nechápe a nevnímá pokoru jako součet, nerozumí pokoře a je pyšný :-)))))))))))))­))))))))))
To je velmi pokorné .-)))))))))))))­))))))))))) Z perspektivy vlastní nadřazenosti .-)))))))))))))­)))))))

Ale asi tu došlo zase k nepochopení : já se třeba zajímal o to, že člověk se může jevit jako pokorný člověk jen proto, že je ostýchavý, zbabělý, rezignoval.
To jsou charakterové vlastnosti, které lidé opravdu mají, a pokud se někdo ostýchá, bojí nebo rezignoval na to sdělovat světu, že je v něčem dobrý, že to sice může vypadat jako pokora, ale ve skutečnosti je to ta zbabělost arezignace.
A kdo pokorný a nepyšný rozhodne, jaké jsou motivaci toho chování, které VYPADÁ jako pokora, ale možná vůbec není a nikoli proto, že by to někdpo jen hrál :-)))))

PS : podle mne by pokorný člověk uvedneý příspěvek nenapsal :-))))

no vidíš to. podle mne člověk zemitý nemá s pokorou zas tolik společného :

Zemitý může být člověk, který je od přírody silný, nepoddajný, má blízko k přírodě a životu. Může to být i vyjádření pro prostý, neokázalý způsob chování nebo projevu.

ale je pravda, že literárně to prý znamená i
V literatuře a umění se zemitost často používá pro popis něčeho, co je prosté, přirozené, pokorné a nesnaží se o okázalost.

ale já za "zemitým" člověkem vidím to první.

No, jenže ten význam není, že na zemi pevně stojí, ale že je jí blízko v tom smyslu, že je dole. Humiliare znamená pokořit. A pokořit někoho rozhodně neznamená upevnit jeho postoj na zemi, ale k zemi ho přitlačit. Ponížit ho. To je význam toho slova.