Nabádal jsem tě k tomu, aby ses u každého verše zamyslel nad jeho významem a uvědomil si tak, co přesně říká. Když NZ říká, že se máš zapřít sám sebe, že máš po Ježíšově vzoru cele odevzdat Boží vůli, že máš usmrtit "své tělo s vášněmi a žádostmi", tudy že vede cesta do Božího království, tak tím říká co? Už jsem ti to v minulém příspěvku zanalyzoval: máš se svých žádostí/tužeb zbavit, vysloveně vymýtit svou žádostivost (čímž se vymýtí i ego, protože to je taky jenom shluk osobních žádostí a tužeb), stejně jako se třeba alkoholik snaží vymýtit svou žádost/touhu po alkoholu.
Protože se nezamýšlíš nad použitými pojmy a procesy, které
představují, tak ti uniká, že existuje souvislost mezi pokorou,
žádostivostí a vnitřním poznáním. Zpokorňování je proces umenšování
ega, tj. jeho zbavování, což je v základu zbavováním se žádostivosti
(jednou z jejích forem je vznášení nároků způsobující nafoukanost,
inflaci), a tento proces vede přirozeně k sebepoznání, protože mj.
vyjevuje, jaká je podstata hříchu. Člověk tak poznává, že hřešit je
iracionální, nesmyslné, založené na iluzi a tím se láme moc hříchu,
protože člověk začíná ovládat činitele ho způsobující (neboli
člověk zvyšuje svou sebekontrolu). Získává tak poznání, které
osvobozuje.
(Když Ježíš říká zůstanete-li v mém slovu, tak poznáte pravdu a ta
pravda vás učiní svobodnými, tak tou pravdou určitě nemíní sebe
nebo život podle jeho slova. Logicky by to nedávalo smysl.)
Člověk je v NZ vyzýván k obrácení se, pokání, ke změně smýšlení, změně své povahy ve směru svého zušlechtění a své vyzrálosti, tj. vstup do Božího království je podmíněn vnitřní proměnou člověka. Proto taky Ježíš připomíná, že tam vede úzká cesta, kterou je namáhavé projít a to je taky důvod, proč mnozí křesťané přešlapují na místě a Božímu království se nepřibližují, protože nejsou ochotní se změnit, nejsou ochotni na sobě pracovat, poněvadž jejich ego je příliš pevné.
1