Díky za verše, ale ty závěry, co z nich děláš, už jdou mimo to, co
učí celá Bible.
Ježíš říká: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“
Ale o pár kapitol dál taky říká: „Já jsem ta pravda.“
Takže ta pravda, která člověka osvobozuje, není vnitřní vhled nebo
nějaké probuzení, ale poznání Krista a život podle jeho slova.
To, co popisuješ — „vědoucí“, „osvícení“, „zbavení ega“ —
zní spíš jako buddhismus než evangelium. Bible nikdy neříká, že se do
Božího království dostaneš tím, že si v sobě něco vyčistíš nebo
potlačíš touhy.
Říká přesný opak: že spása je dar pro ty, kdo se pokoří, odvrátí od
hříchu a důvěřují Ježíši.
Ne pro „probuzené“, ale pro pokorné.
A ano, utrpení má smysl — protože nás vede k pokoře, pomáhá nám
přestat se spoléhat na sebe.
Ale to není proto, že si „čistíš ego“, ale proto, že se učíš nést
kříž a spoléhat na Boha.
Evangelium není duchovní terapie ani metoda, jak si srovnat vnitřní
svět.
Je to zpráva o tom, že bez Boha jsme ztracení — a že záchrana přichází
jedině skrze Krista, ne skrze vnitřní zlepšování.
Spása není výsledek vnitřního rozvoje, ale Boží milosti.
Nejsme zachráněni tím, že se vytuníme— ale tím, že se vzdáme a
přijmeme Ježíše. 
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1