Ten "cit" coby zdroj náboženského "cítění" bych spíš označil za "touhu" po všemocném ochránci zaručujícímu věčnou existenci. K tomuhle cíli poskytnutí věčného života směřují asi všechna náboženství. I ta budhistická nirvána má konec konců také věčnou blaženost v nějakém duchovním koktajlu.
Jsou kultury, který přísně zakazují poznání, třeba slovem TABU.
Vymezují striktně prostor zvědavosti a bádání.
Třeba pohádka o dědu Vševědu líčí, obtíže se dostat do domu dědy
Vševěda, ve kterém hrozí zvědavému člověku okamžitá smrt.
Náboženské poučení "nebuď zvědavej, budeš brzo starej" směřuje k
poučce o zakrácení života poznáním. Nic lepšího si náboženská mafie
nemohla vymyslet.
