Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No já jen že obvykle se věta "Děj se vůle .... " doplňuje slovem "Boží", někdy tím "tvá" ve smyslu právě Boha.

ano, pod Boží vůlí chápu objektivní pravdu, děj se to co se má dít objektivně, spravedlivě, harmonicky. Nikoliv jen k prospěchu jednotlivce, nýbrž obecně k prospěchu všech

to už je asi jedno, co pod tím chápeš, já jen žes psala, že se to týká mojé vůle, ne Boží.
Takže přeci jen "děj se vůle tvá" znamená vůle boží a tedy rezignace a odevzdání se bohu, přičemž o jeho objektivitě, spravedlnosti, harmonii můžeme i jen na základě bible úspěšně pochybovat.

PS : popsala jsi tři osoby ne jednom místě.
Zajímalo by mne, v čem na tom příkladu vidíš boží spravedlnost, objektivitu, harmonii.

ehm, pardon. teď jsem se ztratila.

myslím tím taky obecně ... že v každé situaci je určité objektivní řešení, takové které v daný moment je "správné" a já nevím jaké to je řešení protože mi chybí všechny informace nejen o tom odkud kdo přichází, co prožil a jak se jeho osud bude vyvíjet dál... tedy nitky se protínají, ale já nevím jak ta interkace, ty vazby jsou ty nejvhodnější, nejlepší pro každého zůčastněného a chci opravdu chci věřit že Bůh to ví. Moc si to přeji aby to tak bylo, abych se netrápila že to nebo ono jsme mohla udělat lépe nebo že jsme něco opoměla nebo že někdo něco udělal blbě... prostě věřím i když to asi je hloupé, že tak jak to je... pokud opravdu důvěřuji Bohu, že tak jak to je e to nakonec v důsledku v dobré obrátí i když to nevidím, nevím a neznám jak se vše bude vyvíjet dál.

3 osoby -
"V domově je paní 103 let, ta je cekem v pohodě. ráno ji posadí do křesla a ona tam tak různě klimbá a dokáže se pohybovat.
Pak je tam pán, kterému je 102 let, a toho vyvezou pečovatelky a je při smyslech a takový slušný, zcela jasný v hlavě.
A pak je tam moje máma, které je 100 let... a tá by tak strašně moc ještě chtěla všecko a nemůže nic, ani se postavit, ani se najíst, ani se domluvit, ani si sednout, ani si lehnout ... prostě nic. a to si člověk nevybere, toho se dožije."

a tvé tvrzení
"ano, pod Boží vůlí chápu objektivní pravdu, děj se to co se má dít objektivně, spravedlivě, harmonicky. Nikoliv jen k prospěchu jednotlivce, nýbrž obecně k prospěchu všech"

Předpokládám, že všechny tři osoby jsou tam z boží vůle. Požádal jsme tě o vysvětlení, kd eje podle tebe ta objektivita, spravedlnost a harmonie boží vůle v případ ětěch 3 konkrétních osob.

aha, to jsem vůbec nepochopila, protože nevím a neznám. žili si svůj život a nevím proč žijou tak dlouho.

myslím že dlouhověcí lidé, asi mají v sobě nějaký mír, ale neplatí to u mé mámy. ta v sobě má nebo měla neklid. a protože se pořád někam snažila protlačit, tak padala a vypadávala i z postele, na záchodě a jak padala, tak si rozbíjela a lámala různé části těla, které ji ošetřili, zašili ale nakonec přestala chodit... (poškozený krček) takže si svým neklidem a snahou být aktivní uškodila a ta spraveldnost je možná v tom, že ji život donutí se zklidnit a zabývat se sama sebou. Neutíkat do různých činností a snah někomu poradit.

neplatí to u mé mámy. na to s eptám.
proč ta 103letá paní je, samozřejmě relativně, v pohodě, i ten 102 leý pán, ale toje máma to schytala?
proč?
kd eje ta boží spravedlnost, harmonie, objektivita?
co tvoje máma provedla, že to bůh vyhodnotil tak, jak jí "z boží vůle" nadělil a ti dvaco neprovedli nebo provedli, že i když jsou starší, jsou na tom lépe?

prostě mne zajímá, proč si myslíš, že boží vůle je objektivní, harmoniská a hlavně : spravedlivá.

A NEBO tvé vysvětlení, co si pod těmi slovy vlastně představuješ

předstvuji si pod tím fakt, že člověku je nabízena cesta, která vede k poznání. Pokud ji ignoruje a pořád si vede svou, točí se v kruhu. Pod harmonii rozumím rovnováhu. K té rovnováze mohla dojít dříve, třeba by i dříve zemřela.
Kdysi jsme vtipkovaly, že pokud už nebude schopna ničeho, že ji nenechám se trápit. Teď nadešle ten čas a já jen přihlížím. asi taky mám co učit. učit se přijmout věci jak jsou. nevzpouzet se pořád.

a porušovat dohodu. co čekáš ty, za takjovouhle nepsravedlnost?
proč by měla zemřít dříve, ti dva také nejen neumírají (aktuálně), ale mají s evýrazně lépe.?

Já tě nechci tlačit do odpovědí, které nemůžeš vědět. Nikdo je neví. Ale tím pádem je alibistické i tvrzení, že to je "objektivní, spravedlivé, harmonické".

Ne, není. Dá se tomu jen věřit, nic víc. Objektivně to prostě nevysvětlíš, spravedlnost v tom nenajdeš. Harmonii možná po čase, tu vnitřní ve tvé mámě. Já ji taky najdu. V echvíli, kdy zemřu.

Proto jsem psala že to JE Bůh... nikoliv já nebo kdokoliv jiný. Por m nedosažitelné, pro jiného taky. Ale moje víra dává naději.

np aůe pak bys neměla trvdit, že tTO JE spravedlivé, objektivné, tarmonické.

můžeš v to věřit, ale jak si vysvětlíš ten řešený rozpor a jak si potvrdíš, že si ho vysvětluješ správně

takhle chápu Boha... jako objektivní pravdu, spravedlnost a harmonii. Tedy něco co mě i každého z nás přesahuje a je dobré. A je mi jedno jeslti si to vysvětluji správně :-)) Boha nikdo neviděl. Když jsem později... s odstupem času četla Biblické příběhy od Ravika, a četla jsem o Kristu, rozuměla jsme tomu. Věděla jsem koho Kristus představuje... :-)) ale to nemá cenu vysvětlovat. Už jsme nakecala víc než dost.

Tato věta "A je mi jedno jeslti si to vysvětluji správněů způsobila, že v debatě nemusíme dál pokračovat .-)))))))))))))­)))))))

Poznamenal bych, že Bůh se tu objektivní pravdu, spravedlnost a harmonii snaží v člověku navodit. V člověku působí síly, které se ho do tohoto bodu snaží dovést. Když člověk vyznává hodnoty jako pravdivost a spravedlnost a žije podle nich, tj. zaměřuje se na pravdu a spravedlnost, což předpokládá, že odhlíží od sebe neboli upozaďuje ego, pak požívá Boží přízně, neboli zažívá vnitřní harmonii. Tady platí přímá úměra: harmonie se dostavuje v té míře, v jaké žijeme tyto základní hodnoty.

Spadá do toho i láska coby hodnota, přičemž pravdu, lásku a spravedlnost pojí úzká souvislost (z jednoho lze logicky dojít k druhému).

nesnaží
ty síly jsou životní zkušenosti, získané i bez boha
kvůli pravdě není nutné upozaďovat sebe :-)))))))))
žádná boží přízeň není, jsou to jen chimery :-)))
propojit pravdu a spravedlnost ještě budiž, ale proč lásku? .-)))))))))

rostě sis sama stanovila, že duševní stav v pravdě, spravedlnosti, harmonii, je "boží stav"

přičemž sis současně "pokorně" uzavřela, že to, co je objektivní, spravedlivé a harmonické (navíc jak jsi také myslím psala NE PRO JEDINCE, ALE PRO VŠECHNY) určuješ ty. :-)

hmmm, nemyslím žebych to určovala já. V tomhle jsem hodně otevřená, nikomu neurčuji co si má myslet a jak má být objektivní, spravedlivý či pokorný. Pokud to tak vyznělo, musím se nad sebou zamyslet a udělat pořádnou sebereflexi. Vždycky jsem si vážila svobody.

No pokud píšeš, že Bůh je spravedlnost, harmonie, pravda - i když ho neznáš, máš jen "naději", tak si to určuješ sama. sama pro sebe. ani nemusíš pro druhé. stačí už jen to, že si sama určuješ, co je pravda, co je láska, co je spravedlnost, co je harmonie - i když to nemáš nijak objektivně potvrzené.

neříkám, že to určuješ druhým, ale je fakt, že i u druhých bys to posuzovala podle sebe, tedy subjektivně

vůbec nerozumím tvému komentáři. asi to přesahuje mojí rozumovou kapacitu.

Právě proto že si nechci určovat co je harmonie, co je spravedlnost, co je láska, že chci odstoupit od svých představ a dát životu svobodu, právě proto je spravedlností, harmonií a láskou nedosažitelný Bůh.

Ale ty sis ji určila, v podobenství Boha.
Podle toho, co teď píšeš, bys teda neměla mít absolutně žádnou představu o tom, co to je, ta spravedlnost, pravda, harmonie, když to přisuzuješ NEDOSAŽITELNÉMU Bohu, čili sama píšeš, že toho nikdy nedosáhneš (možná až po té smrti, jako každý z nás a jako každému už ti to pak bude totálně jedno)

Neurčila, přesouvám ji na Boha... nemohu vědět objektivně či absolutně, mám jen částečn informace.

Jenže ty nemůžeš vědět ani to, že ji má Bůh.
I kdyby to byla pravda, ty nebudeš schopna to určit, jen subjektivně věřit

Proč bych to nemohla vědt, pokud je takhle Bůh definován. Jsou to základní atributy.

Protože sis ho tak definovala ty, vy, věřící, aniž byste měli ponětí, co bůh je.
To je irelevantní

Nenzývejte to bohem, nazývejte to jen spravedlností, harmonií, pravdou - a bude vše v pořádku. Uvedené vám neumožní postulovat nějakou chymeru

i

jde taky o to se sjednotit na nějakém společné cestě či rituálu, něoc co společnost sjednotí eticky. akceptace pravidel etc. Něco co přesahuje zájem jednotlivce způsobem, na kterém se dohodnou ideálně všichni.

Můžeš se tedy domnívat

jasně, mohu se jen domnívat a s vědomím, že se mohu mýlit. Tedy klidná otevřená mysl. A pokud se mýlím, přijmout svůj omyl.

No a takhle to máme my ateisté.
Součet to má zjevně jinak, podle jeho výroků za posledních asi 7 dní .-)))))))))))))­))))))))
Soucet se nemýlí .-)))))))))))))­))))))))))
On je takový etalon pokory :-))))))))))))))

jenže on podle mě není věřící, spíše ateista. Nevím, neznám k jaké denominaci se hlásí. HOdně se opírá o Junga, ale to je spíše psychologie než náboženství.

Já souhalsím, proto mu věřící neříkám. V posledních dnech se tu zastával budhismu, je zcela utopen v jingovi a dalších :-)))) nicméně o potlačení ega, pokoře ap. tady psala píše :-)))))))))))))))))
takže to mohu použít :-))

moje máma je hodně nepokorná... nechává ji žít, bere ji její schopnosti a nutí ji smířit se s tím jaká je.

takže myslíš, že její aktuální stav je způsoben její nepokorou - k Bohu?
a ti dva byli pokorní, tedy nejspíš?

asi jsou pokornjší, já nevím. nevidím do jejich hlavy a srdce. Ale netrpí tolik, tedy není to tak zjevné jako u mé mámy.

a možná je to i moje vina. tedy dávám si to celé za vinu. taky se trápím.

asi jak je bůh spravedlivý, tak se tím užíráš i ty, a nějaký důvod vždycky najdeš :-)))))))))))))))
třeba jak jsi v 6 letech byla na mamku sprostá .-))))))

no třeba, je to absurdní, že :-)) nakonec mi vynadají všichni.

Je to hodně absurdní.
Ale co není absurdní na víže v Boha?

A jdu něco dělat :-))))

Proč ji nutí?

jinak trpí... každý kdo se zmítá ve svých omezeních, trpí.