Tak proti logické úvaze je spíše situace, kdy něco existuje. Původ toho existujícího je totiž spojen s logickým rozporem. Tak jak to formuloval tuším Roger Bacon: Jak to, že vůbec něco jest, když by stejně tak dobře nemuselo být nic?
Tak proti logické úvaze je spíše situace, kdy něco existuje. Původ toho existujícího je totiž spojen s logickým rozporem. Tak jak to formuloval tuším Roger Bacon: Jak to, že vůbec něco jest, když by stejně tak dobře nemuselo být nic?
Jo když nic není, tak ani není co řešit. Proč by vlastně vůbec mělo
něco existovat? To je náhodou dobrá otázka. 
Na tuto otázku dal necroczar perfektní
odpověď/návod/podmět v podobě dotazu pro "Ježíšova pěst"
nebo jak to nazval.
Představ si že existuje pravidlo že "z ničeho nemůže nic vzniknout" ,
jenže kdybychom měli to nic , tak by to stejně nic nebylo, protože to nic
má pravidlo, že z něho nic nemůže vzniknout, ale tím pádem to už není
nic protože je tu něco a to je to pravidlo.
A teď jsme u otázky, kde se tu to pravidlo vzalo? Kdo ho nastavil.
Takže nic prostě už z principu existovat nemůže. 
Vždyť taky píšu obecně o něčem (existujícím), ať už by to mělo být cokoliv (hmota, duch/Bůh, princip/pravidlo...)
Kromě toho stojí za povšimnutí, že takovou otázku dovede vznést jen bytost disponující vědomím sebe sama, protože spolu s uvědoměním si sebe sama dochází k uvědomění si faktu existence jako takového. Poznání "jé hele, já existuju!", vede komplementárně zároveň i k poznání "jé hele, ono všechno to kolem mě existuje!". Dochází tu k rozdělení na subjekt a objekt, já a ne-já, kdy se oddělíš od objektu a přestane tak platit nevědomá jednota či identita mezi tebou a objektem. A toto rozdělení/oddělení vede k poznání faktu existence nejen ohledně samotného subjektu (tj. sebe samého), ale zároveň i ohledně objektu (světa kolem). Spolu s poznáním či prohlédnutím "já jsem!" dochází současně i k poznání "ne-já je!". Tyhle skutečnosti jsou významné pro pochopení stvořitelských mýtů.
Nevidím v tom logický rozpor. Víme, že existuje něco, nějaká
existence bez počátku a konce. Z toho, co víme, vyplývá, že stav, kdyby
nebylo nic, nemůže nastat. Nemůže se nic změnit v něco, ani něco
v nic.
Je tedy " stálé něco" (jinak bychom tady ani nemohli nemohli komunikovat).
Slovo nic je v tomto smyslu jen teoretický pojem.
No ten logický rozpor jsem osvětlil už předtím: že existence jsoucí bez počátku nemá příčinu. Nemá žádný původ. To už vlastně není takový rozdíl od situace, kdy by ona existence náhle vznikla z ničeho, bez příčiny.
(Jinak mimochodem na kvantové úrovni skutečnosti se neustále objevují a zase mizí elementární částice - tedy hmota, říká se tomu kvantové fluktuace či energie vakua. Takže máme tu jevy, při nichž vlastně pozorujeme, jak se "nic mění v něco" a "něco zase v nic". Ale to ponechme stranou.)
To, že neznáme příčinu a mechanismus uvedeného jevu neznamená, že příčinu nemá. Předpokládat můžeme opak, jako u náhody
ad komanc06:
souhlasim, zadny logicky rozpor v tom neni.. je to naopak otazka, proc je neco
namisto niceho, ktera smysl zrovna moc nedava