Člověk si je sice vědom sebe sama, ale míra tohoto uvědomění je stále
malá na to, aby dovedl řádně rozlišit mezi vnitřním a vnějším,
psychickým a fyzickým, v důsledku čehož tyhle dvě oblasti v příslušné
míře směšuje až ztotožňuje a dopouští se tak kognitivních omylů, kdy
to vnitřní vnímá venku a to venkovní si zvnitřňuje.
Spolu s nárůstem schopnosti rozlišovat, což je spojeno i s rozlišováním
vnitřního já a ne-já, narůstá vnitřní svoboda (která se projevuje
snížením sugestibility a tím vtažení do dějů) a spolu s ní i síla
vůle.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
