V přírodě platí fyzikální zákony, které omezují vývoj směrem k
dokonalejším nebo složitějším strukturám. Jedním z nejdůležitějších
je druhý zákon termodynamiky, podle něhož entropie – tedy míra
neuspořádanosti – v izolovaných systémech vždy roste. To znamená, že
samovolné procesy mají obecný směr: od většího pořádku k menšímu
pořádku.
Příklad: pokud rozbijete skleničku, její střepy se samy od sebe nikdy
spontánně neposkládají zpět do původního tvaru. Energie a informace,
které byly vloženy do její výroby a struktury, se ztrácí a přechází do
neuspořádanější podoby.
Je sice pravda, že v určitých podmínkách může dojít k dočasnému
vytváření složitějších struktur (například růst krystalů, vznik
života nebo technických zařízení), ale to je vždy vykoupeno tím, že v
okolí roste celková entropie ještě rychleji. Jinými slovy: místní
pořádek je možný jen proto, že jinde se zvyšuje chaos.
Nakonec, v dostatečně dlouhém časovém měřítku a v dostatečně
velkém prostoru, se všechny struktury rozpadnou a přiblíží k
rovnovážnému stavu s maximální entropií. 