Jenže náboženské smýšlení (religiozita) je pro člověka typické, je
staré jako lidstvo samo a morálka mohla být klidně formulována na pozadí
náboženských představ. Lidé tehdy žili daleko více spjati s přírodou a
tedy i s duchy a dušemi, které v té přírodě vnímali. Nemyslím si, že
morální pravidla byla tehdy chápána něco jako etiketa - jako společenská
pravidla, která jsme si navolili či na nichž jsme se dohodli, nýbrž že jim
přiřazovali nějaký hlubší původ, tak jako to dělali s přírodními a
biologickými ději, ale i společenskými jevy.
Koneckonců tradiční náboženství, která jsou nám dnes známá, všechna
od éry Egypta po Islám, nejsou nic jiného, než konstatováním, že existuje
nějaký morální řád a že pokud s ním člověk žije v souladu, tak že
naplní své lidství, své lidské určení. Morálka je jejich vůdčí ideou
a bez ní jsou ničím. Takže hádám, že morálka a náboženství jsou
vzájemně úzce propojeny a vyvíjeli se ruku v ruce.