Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jestli je Bůh naše nadjá tak je Bůh naše realita.

Bůh vše stvořil skrze Syna, který nyní stojí přede dveřmi a tluče, dokud mu nebude otevřeno.

Bůh Otec je Synovo nadjá a tím i naše nadjá :-).
Jen moje nadjá je asi že Hospodinka :-)

a co je teda ten Syn?

Prostředník přeci :-) (1. Timoteovi 2, 5)

co konkrétně, když Otec je nadjá?

Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve,
která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

tak co je Syn, podjá či co?

..prostředník..

prostředník mezi čím?

fuckáč

Stačí si to zadat do vyhledávače když nevíš:
http://biblenet.cz/app/bible/search?phrase=prost%C5%99edn%C3%ADk&search=Hledat

já myslel, že máš nějakou ideu.

Já? Já jsem

A co by pak byl člověk? Ten je v tomto schématu zastoupen egem, vědomým já. Syn je něco, co tluče na dveře a čeká, až mu to ego otevře.

člověk má zastřenou mysl iluzí, klamem. Identifikuje se se svým tělesným tělem a podléhá žádostem těla a pomíjivým touhám. Tedy v důsledku je pod vlivem hříchu (klamu).

Vysvobozením je Kristus, který je skutečné a pravdívé JÁ, nikoliv nadjá nýbrž reálné JA JSEM, které má přímu spojitost s Otcem (kterého nikdo neviděl etc....) Kristus chápu jako otisk správného a pravdivéh myšlení, které je branou k Otci (kterého nikdko neviděl) a kterého si nikdo nedokáže představit. Pokud se ztotožňujeme s Kristem, otvírá se nám brána k Otci.

dobře, a co je potom Duch svatý?

Víme že Duch svatý je spojen s dary...tedy není t ani tak muster - základn vzorec Boha očištěný od všech vedlejších nečistot, jako spíše je to Dar uvažování...schop­nost či způsobilost uvažovat

nakoukla jsem do AL
Dary Ducha svatého jsou nadpřirozené schopnosti a milosti, které křesťané obdrží od Boha, aby mohli sloužit druhým a budovat církev. K nejznámějším patří tzv. sedm darů Ducha svatého: moudrost, rozum, rada, síla, umění (poznání/vědění), zbožnost a bázeň Boží. V jiných křesťanských tradicích se rozlišují i charismatické dary, jako je dar slova, dar služby, dar jazyků či proroctví.

Slovo duch obecně odkazuje na prožitek či stav prožívání. Duch je něco, co naplňuje obsahem (podobně jako tekutina naplňuje sklenici), proto je možné ho vylévat. Být naplněn Duchem svatým pak znamená být naplněn prožitkem Boží milosti, dnešními pojmy by se to vyjádřilo jako stav celosti a rozšířeného vědomí.
Syn by pak byl ono "skutečné a pravdivé JÁ", jaks napsala, a zároveň představuje i cestu k němu ("Já jsem ta cesta, pravda i život"). Toto JÁ není totožné s egem, nýbrž ego je jedna z jeho složek (Kristus je plně člověk i Bůh), jež se má uzpůsobit tak, aby toto JÁ vešlo z potenciality do realizace.

takže je víc než bůh?

Duch svatý je Bůh

Buddha by ho sledoval a řekl by: Proč klepeš,co když klepeš na zeď, vždyť dveře jsou vždy otevřené.

Kdyby byli dveře otevřené, tak jsou všichni lidé osvícení.

Osvicenost není ve dveřích,ale za nimi, nejdřív je musíš najít a pak vztoupit, což mnozí raději klepou.

To jsi nepochopil toho klepajícího Krista. Osvícenost je v tom, že necháme projevit svou přirozenost, svou podstatu či pravou osobnost, neboli pustíme jí k sobě, když zaslechneme její klepání.

Pochopil už Osho o tom klepání psal. Proč věřící klepou a Buddha říkající: Neklepejte nikdy nevíte jestli,klepete do vzduchoprázdna či jen na zeď. Dveře jsou vždy otevřené.

Ale tady přece neklepe věřící, nýbrž Kristus na dveře srdce věřícího.

Jde o to že přirovnání je Kristus a Buddha tedy oba osvícení. Proč jeden říká klepejte a druhý neklepejte, když jsou oba osvícení.

Ale oba říkají shodně "řízek řádně naklepejte".

chudák, to už musí být celej uklepanej .-)))))))))))
a furt to nemá konec .-)))

Pro pobožného je jeho neviditelný a nehmotný bůh jeho nadjájem. Zdá se mu o nadjájovi, komunikuje s nadjájem. Taky se kdysi říkalo, že lidé, kteří mluví sami se sebou, mají být pod dozorem.
Syndrom dr. Jekylla a mr. Hydeho, takže bacha !!!
Ve dne hodnej milius, v noci nepříčetná bestie.

Instinkt je taky neviditelný a nehmotný, je to doslova náš neviditelný kámoš. Taky s ním lze komunikovat ve smyslu, že je vůči jeho impulsům člověk receptivní a svědomitě na ně reaguje.

Co je to ten "instinkt" ?
Někdo (pobožný) si myslí, že je to podnět od Ježíška, nebo jiného boha.
Esoterik si myslí, že to vnuknutí přichází ze záhrobí.
Realista ví, že je to v mozku vrozená reakce na podnět z okolí (mateřská láska, obětavá ochrana dítěte), nebo v mozku vypracovaný (naučený) proces. Instinktivně ucukneme dostaneme-li "kopanec" elektrickým proudem, zadržíme dech, když se ponoříme do vody ....
Prostě instinkt sebezáchovy. Bruslař instinktivně vyndá ruce z kapes, když uzří, že led před ním není hlaďounký a když lezeme do křoví vyplenit hnízdo koroptve, tak zavřeme instinktivně oči.

Když ponechám stranou tvoje bláznivý představy o pobožném a ezoterikovi, tak instinkt je víc, spadají pod něj např. pocit hladu, žízně atd., různé podněty a popudy, např. (ne)chuť na něco konkrétního, polohování těla při různých činnostech... Instinkt tě prostě pomáhá přežít, protože je projevem té základní, nejspodnější, vegetativní vrstvy organismu. Je to vpravdě náš neviditelný kámoš.

Já vím, najíš se instinktu, mudrlante, instinkt tě zachrání, nemusíš se ani snažit.

Jasněééé, víra pobožných hory přenáší.

Fakt? Jak jsi na tohle přišel?

úplně stejný jako ego :-)))))))))))))

instinkt byl uvedeným pomocníkem v době, kdy jsme věcem ještě nerozuměli, nevěděli, proč se dějí. instinkt říkal, že něco není dobré, něco není nutné, něco je naopak nutné, třeba při lovu, něco je dobré

instinkt člověka bývá zásadně potlačen učením - čím víc člověk ví, tím méně potřebuje indtinktu, i dkyž cele se ho nezbaví, neboť je geneticky podmíněný

což, jak mi teď došlo, potvrzuje evoluci.

Hlupákům nic jiného nezbývá, než na instinkt svědomitě, bezmyšlenkovitě reagovat ....
většina lidí už je o notný kus dál a instink se upltaní jen vyložene zřídkakdy

ono je třeba i porozumět, co mi vnitřní hlas říká. Může to být i intuice...

Nikdy nebudeš vědět, jestli intuici rozumíš dobře.
A až to poznáš, už může být pozdě.

Někdy nelze jinak, než nechat promluvit intuici, tam, kd ejsou naše představy o dějích a souvislostech nulové, nebo na křižovatce, kde vážně nevíš, která cesta vede k tvému cíli, nemůžeš jinak, než si tipnout nebo na základě intuice.

a nebo prostě pustíš v mobilu Mapy.cz nastavíš si navigaci do svého cíle a jdeš.

dneska už na intuici/instinkt jedou max nějaké domorodé šamanské kmeny

někdy to pomáhá k rychlému rozhodnutí samozřejmě na základě zkušeností ti podvědomí nabídne rychlé řešení hned.
Anebo analyzuješ všecky varianty, přemýšlíš, děláš si různé žebříčky a rozhodneš se nakonec podle prvotní intuice :-)))

Většinou je nejjednodušší intuitivně si uvěodmit kam tíhnu, pak toto tíhnutí prověřít jestli to není nějaká blbost... ale kolikrát se člověk musí rozhodnout okamžitě, pak je perfektní věc taková dobrá intuice.

Kolikrát se člověk musí rozhodnout okamžitě. pak primárně vyhodnotí své znalosti a provede to, o čem VÍ, že to vede k cíli.
pouze když nezná cestu, použije intuici, pokud teda vůbec nějakou splaší

nooo, za sebe mohu říct, že ne všechny znalosti si uvěodmuji a tudíž je nemohu vyhodnocovat. Jsem stará bába, co hodně viděla a zažila, má zkušenosti a hodně toho prožila. Jenže hodně znalostí je zasunutých tam někde v podvěodmí a uvěodmuji si pouhý zlomek. A pokud důvěřuji sama sobě, pak důvěřuji i své intuici že mi správně napoví... i když kolikrát nevím proč. Ale prost tu informaci mám.

Pak to nejsou znalosti
ale i uvědomované samzořejmě lze vyložit špatně
pokud tam někd ejsou, mohou s euplatnit. ostatně, intuice je založená i na zušenostech. (ne instinkt)

zbytek je čistě tvoje osobní věc, kterou nelze prohlásit za obecně platnou. je to sázka s nižší pravděpodobností, dávat na intuic nebo instinkt tam, kde to okolnosti nevyžadují

třeba přijímání nových pracovníků do nějaké manažerské funkce. Máš na stole dvacet životopisů, uděláš rozhovor, oťukneš si sympatický - nesympatický, a nakonec ti třeba zbyde 5 ... jak se rozhodneš? Podle čeho?

v tomto případě, že těch 5 bude zcela stejných, si klidně hodím kostkou. a když padne 6, přijmu všechny .-)))))))))

v realitě bych samozřejmě v danou chvíli začal posuzovat i věk, konkrétní zkušenosti a úspěchy, nejen praxe v oboru, ba i podle pohlaví, ap.

já to chápu, nakonec člověk musí se svojí volbou nějak vyjít :-)

instinkt by měl říkat, nežer! Hýbej se! dělej něco! nenech děti zvlčit! Nebuď sobec protože zůstaneš sám! etc...

jenže tohle instinkt říká, a nakonec se nažeru, lehnu si, nehýbu si a nakopnu otravy do zadku.

znám hodně lidí co se utápí v depresích protože nenaslouchají svému instinku a vědí to.

instinktu asi nejde nenaslouchat. max se mu vzpírat.

Instinkt říká :
množ se (bůh byl tedy instinkt, zajímavé)

braň se!

nažer se, nevíš, jestli budeš mít zítra co.

dneska ke stravovacím zvyklostem instinkt nepotřebujeme, víme, co je zdravé a jak to naplˇ%nujeme rozumem,.

Instinkt (tedy ten zdravý) je víc než pud a tedy by člověku měl říct, že se nemůže množit pokud není co jíst, pokud by potomka nemohl dobře vychovat, pokud má potenciání partner nějakou vážnou vadu tělesnou či psychickou...zas­taví ho a nenechá ho se množit.

instinkt říká množte se, protože jen vaše děti se o vás ve stáří postarají.
proto taky ale byla ta šílená úmrtnost, že z 10 dětí přežilo 1 nebo 2, s tím množením ale nelze čekat třeba do 30 let, když se tehdy dožívali 35, 5leté dítě s enepostará ani o sebe.

o znalosti nějakých vážných vad si tehdy mohli nechat zdát, jediné co se řešilo bylo to vizuální a jasně že nejet pajda neb okřivajda, ale i hnusajda, ať už ona nebo on, se přirozeně nemnožili a tak to bylo správně.
dneska jsme na tenhle instinkt, jedne z mála, zapomněli. nebo spíš jak jsme psal se mu bráníme, že by měl být správný, i když víme, že je

no nevím, moc s tebu nesouhlasím. Ale koho to zajímá :-))) Domnívám se, že to co píšeš je spíš ukázkou ztraceného instiktu. že jsme o instinkt přišli vlastní hloupostí

instinkt je geneticky predikován. přijít o něj tedy v podstatě nemůžeš. můžeš ho překrýt vzděláním, znalostm, učením

můžeš ho překrýt výchovou, předsudky, zábrany etc... ale spíše to vede k frustracím než k njakému rozumnému výsledku.

překrytí instinktu vede k jednoduššímu životu na základě zkušeností z reality
instinkt, který byl co platný v prvobytně pospolné společnosti, je ti dneska už e kakánku a některé jeho rozhodovací vektory uazují na úplné nesmysly pro dnešní dobu

mimochodem, to s etýká právě i boha, kterého moderní vzdělaný člověk nepotřebuje
a pokud si ho takový člověk přesto ůnechá", tak jen jako zajímavý filosofický fenomen, nikoli jako danost

Kdyby ses instinktu držel, tak bys neměl tu duševní poruchu, kecale, protože instinkt slouží jako prostředek k udržování rovnovážného stavu organismu (homeostáze). Psychika každého člověka se alespoň jednou za život vychýlí do polohy, kdy se v ní vyskytnou neurotické či i psychotické symptomy, ale rozdíl mezi člověkem duševně zdravým a nemocným je, že ten první umí následovat instinkt a podrobí se působení kompenzačních mechanismů, které jeho psychiku vrátí zpět do (relativně) rovnovážné polohy, zatímco ten druhý proti nim bojuje, čímž se dostává do ještě většího rozporu se sebou samým.