Předmět diskuze:Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Představivost je schopnost mysli překračovat hranice reality. Umožňuje
nám vidět to, co neexistuje, slyšet to, co nebylo řečeno, a cítit to, co
se teprve může stát:-)
Je to vnitřní motor lidského pokroku - tak směle startuj a
jedéééééém:-)
P.S. doufám, že máš ŘP:-)
ad Mrkni-j-sem:
.."Představivost je schopnost mysli překračovat hranice
reality"..
to mi nemusis vysvetlovat, drahy priteli.. ostatne zde v nazorove konfrontaci s
picovinam vericimi nezridka pristoupim ke konstatovani, ze jen trpi bujnou
fantazii..
.."Umožňuje nám vidět to, co neexistuje"..
ano, i to vira v Boha ci nadprirozeno zprostredkovava / umoznuje / predpoklada
atd. atd. - znacna cast vericich zije v alternativni realite, svete plnem
zazraku / magie / projevujiciho se Boha atd. atd.
budeme se drzet te alternativy, kterou jsi v posledni reakci v souvislosti s
tvym scenarem zminil, tedy atheista, ktery theistu podrizne jak prase a sezere?
jestli ano, identifikujes se ci pripadne tihnes k nektere z postav v tebou
zpritomnenem scenari, theistou / atheistou ci hedonistkou na barelu? moc
dekuji
Ženy si vždy vybírají něco exkluzivního. Mnohý muž by se raději
utopil, než by použil bojler jako záchranný prostředek. Ona na něm
připlula jako Kleopatra na slonu:-) S grácií, nadhledem a smyslem pro
improvizaci. Nepotřebuje loď, protože nepotřebuje konvenci. Nepotřebuje
plán, protože má intuici. Nepotřebuje smysl, protože má chuť
tančit:-)
V její situaci bych bral i bojler taky.
Když si to přelořím do svého jazyka, ona prostě připlula na tom boileru
na ten ostrov zhebnout :-)))))))))))))))))
Ale to mohla i v tom moři, kdyby nenasedla na boiler .-))))
Záleží na tom, jestli jde o elektrický, nebo o plynový bojler, Můj otec
měl v Nejdku také bojler na pevné palivo.
No a ještě záleží na tom, jestli není ten bojler plný nevypuštěné
vody. Prázdný válcovitý (s jiným jsem se ještě nesetkal) bojler sice asi
na hladině plave, ale kdyby si na něj někdo sedl, tak je v mžiku hlavou mezi
rybičkami.
Takže odsouvám plavbu člověka mořem na bojleru do říše božích
zázraků. To je pak pro dotyčného člověka snažší si vyrobit z bojleru
kánoi, nebo ponorku.
Abych to uvedl na pravou míru, bojler jsem si nevybavil náhodou. Před pár
lety jsem narazil na článek, který popisoval svérázné chování
některých Čechů na dovolené v Chorvatsku. Tito turisté prý dokážou
„osedlat“ prakticky cokoliv, jen aby se dostali na širé moře bez nutnosti
kupovat si lístek na loď. Chorvaté tehdy s jistou dávkou údivu i pobavení
přirovnali českou vynalézavost k tomu, že by byli schopni vyplout i na
bojleru:-)
Ježíš nepotřeboval ani bojler ten chodil po moři jako po souši.
Matouš 14,25–33 (ČEP)
K ránu šel k nim Ježíš, kráčeje po moři. Když ho učedníci viděli
chodit po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“ a strachem
vykřikli. Ale Ježíš na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to,
nebojte se!“
Ty věříš hochu kdejaké náboženské ptákovině. Tvá víra hory
přenáší, pochopitelně jen ve tvé fantazii.
Chození po
vodě je asi tvá specialita, jako i přecházení Rudým mořem suchou nohou,
oživování mrtvol a nebo kamenění archy na Araratu. Tvé věření v
zázraky, třeba v té Fátimě, toho o tobě dost naznačuje.
Fyzika je hochu fyzika a nic ji neobelstí, ani ten tvůj Ježíšek,
panáček. Zkus ta svá moudra pustit na zdravé chlapy a ne na senilní
báby.
Nepotřebuji se ztotožnit s žádnou postavou. Příběh je pro mě formou
introspekce skrze interakci. Skrze reakce druhých se dostávám blíž k sobě.
Sleduji, co osloví, co je odmítnuto, a v tom se zrcadlí nejen jejich pohled,
ale i ten můj. Učím se. Člověk se učí celý život:-)
ad Mrkni-j-sem:
.."Nepotřebuji se ztotožnit s žádnou postavou. Příběh je pro mě
formou introspekce skrze interakci. Skrze reakce druhých se dostávám blíž k
sobě. Sleduji, co osloví, co je odmítnuto, a v tom se zrcadlí nejen jejich
pohled, ale i ten můj. Učím se. Člověk se učí celý život"..
tak to je idealni.. jestlize jsi se skrze me reakce dostal bliz k sobe, vyjdu
tedy z posledni z mnou zpritomnenych alternativ - jako prvni jsem uvedl, ze bych
kooperaci uvital s kymkoli - jako druhou jsem uvedl moznost, ze bych v utrpeni
smysl hledajicimu theistovi rad pro to poskytl prilezitost pozadanim ho o
rozmlaceni me hlavy kamenem - ty jsi se vsak ve chvili, kdy jsem se k prijezdu
hedonistky vyjadril tak, ze za mne dobry, protoze jakozto do urcite miry
hedonista rovnez maximalizuji poteseni a minimalizuji utrpeni, drzel alternativy
treti, ohledne ktere jsem se vyjadril, ze by pro ni musel byt nejaky "zvlastni"
duvod - hedonistka byla v tve reakci na muj prispevek dalsi porci.. vylucne pro
ucely nasi debaty se tedy s nekterou z postav ztotoznim ja a budu onen atheista
rozhodnuty sezrat spoluztroskotance, tebe, kdyz tedy vyjdeme z
toho, co bylo tebou "odmitnuto"..
jak bys reagoval kuprikladu v situaci, ve ktere se ocitl Gideon - sam sobe
posledni veceri.. vyjadril by ses po ochutnani sve vlastni nohy jako on,
MOJE POKLONA SEFKUCHARI?
V takové chvíli už nejde o chuť, ale o hranici, kterou člověk
překročil. Je to okamžik, kdy introspekce přestává být cestou k sobě a
mění se v kruh, který se uzavírá - jako Uroboros, had požírající svůj
ocas. Jenže zatímco Uroboros nese v sobě princip obnovy, Gideonův kruh je o
rozkladu. O ztrátě, ne o návratu. Je to vědomé sebeničení, ne jako akt
odvahy, ale jako ztráta směru. A právě tam končí smysl.
ad Mrkni-j-sem:
.."V takové chvíli už nejde o chuť, ale o hranici, kterou člověk
překročil. Je to okamžik, kdy introspekce přestává být cestou k sobě a
mění se v kruh, který se uzavírá - jako Uroboros, had požírající svůj
ocas. Jenže zatímco Uroboros nese v sobě princip obnovy, Gideonův kruh je o
rozkladu. O ztrátě, ne o návratu. Je to vědomé sebeničení, ne jako akt
odvahy, ale jako ztráta směru. A právě tam končí smysl."..
v danem scenari bych onu hranici uriznutim tve haksny prekrocil ja a muzes si
byt jisty, ze bych ti prostor pro tebou zminenou introspekci ponechal / byla by
prece skoda te osidit o moznost pozorovani tvych vlastnich myslenek a emoci a
hledat v nich smysl v situaci, kdy bys praktikoval autokanibalismus.. zatimco
theista, se kterym se dle tveho vyjadreni neidentifikujes, by narozdil od tebe
kuprikladu onen smysl hledal a utrpeni, kteremu bych ho vystavil, by tak mohlo
vest k jeste vetsimu prohloubeni jeho duvery v milujiciho Boha v ocekavani dobra
v budoucnosti (posmrtny zivot), ty bys ztratil směr, protoze
právě tam končí smysl?
co bys tebou zminene umělé inteligenci, která začne klást hluboké
otázky, rekl ve chvili, kdybych te "promenil" v onoho hada
požírajícího svůj ocas (uriznul ti lofase a narval ti ho do
drzky)? kuprikladu zhmotnene AI v podobe ARESe z nadchazejiciho TRONu, ktereho
by rovnez zajimalo tebou uvedene, a sice je víra bez důkazu
cennější než důkaz bez víry?
Když tě tak čtu, vybavuje se mi příběh Krona, který uťal Úranovi
genitálie srpem od Gaie. Úranos byl tehdy v intimním spojení s Gaiou, což
činí ten akt ještě symboličtějším - přerušení plodnosti, moci a
nebeské dominance. Tvůj text na mě působí podobně - jako pokus o kastraci
smyslu skrze přemíru metafor.
ad Mrkni-j-sem:
zadny smysl se vykastrovat nepokousim a uz vubec ne premirou metafor - pozadal
jsem te prece o zodpovezeni tebou samotnym polozenych otazek zohlednujicich
konkretni, tebou prezentovanou hypotetickou situaci, zvanile..
V čem je to motor pokroku?
Představivost a vymýšlení možného jistě ano.
Ale neexistující?
Jasně chápum věřícího k sobě neexistující Bůh přitahuje.
Ale jakého pokroku tím kdo dosáhne?
Účinky víry známe dívno a máme prodiskutované, žádná sláva, pokrok
pokud vůbec, tak mizivý - skutečný pokrok až po vymanění se ze spárů
neexistujícího. ...
Pokrok není využití zkušeností. Pokrok může nastat
zcela náhodně bez zkušeností. Prostě stačí jen že chceš dosáhnout
pokroků a pracuješ na tom. Já jsem nechtěně zmáčkl tlačitko na PC a ono
to vyvolalo obraz který, mě dostal dopředu, byl to velký pokrok. Bez této
chyby by žádný pokrok nebyl.
V současné době probíhá v NM výstava o Lucy a životě dávných
předků lidského rodu. Jonatan by se tam měl podívat a něco si o tom
zjistit, protože jeho znalosti o evoluci a historii jsou naprosto tristní,
jakoby nikdy nechodil do školy.