Ve své podstatě...částečně máš pravdu...když není člověk závazžně nemocen bez pomoci lékařů...vlastně jakkoliv sklidní mysl je fakt že pak ti jde vše líp i to zdraví...
Ve své podstatě...částečně máš pravdu...když není člověk závazžně nemocen bez pomoci lékařů...vlastně jakkoliv sklidní mysl je fakt že pak ti jde vše líp i to zdraví...
pro mě je to záhada, proč lidé onemocní pokud to nemají v genech jako nějaké poškození, kterému se nelze vyhnout.
MOje máma má přes 100 let a celý život furt nějak stonala, odoperovali ji štítnou žlázu a brala hormony asi od 50 let, strahala si vazy po pádu pod autobus na koleně, měla silnou anginu pektoris, několik infarktů asi tři mozkové mrtvice, silnou cukrovku, žlučník a psychické problémy, byl úzkostná da všeho se bála.
A teď se ji všechny nemoci postupně vytratily, váží asi 45 kilo, je
úplně vychrtlá a zdravá...je to pro mě jedna obrovská záhada a tak nějak
nad tím přemýšlím, musela jsem dát maminku před půl rokem do domova
seniorů protože jsem již nezvládala péči. Mysella jsem že to tam nedá, a
naopak... daří se ji tam výborně. Sice si stěžuje, ale je čistá,
zdravá, nic ji nebolí.
Dívám se na ní, a vede mě to k mnoha zamyšlením kam náš život vede...
co od něj čekáme, takhle bych nechtěla skončit. ale nevybereme si...jeslti
tak nebo onak. Jak dopadneme tak to musíme brát.
já nevím, proto říkám ženemohu říct že tahle a tahle nemoc má tuto
příčinu, nevíme to. Nemusí to být jen životní styl, nebo co jíme a jak
myslíme. Může to být nějak nevyhnutelné v genech, ale nevím jak.
Neodkážu to nijak rozlišit.
Přesto se domnívám, že je důležité správně myslet...neubližovat si
myšlením.
tak aby sis nebližoval...klidně, vyrovnaně, bez pomstychtivosti či postranních myšlenek, přejíce druhým, bez závisti etc....
Nepotřebuji Boha, jen říká že to je pro mě Bůh... to jsou vlasntosti které třeba připisuji Božímu působení...
Když se dívám na lidi obecně, tak nějsou zas tak dokonalí jak tady ze sebe sami děláte. Prostě nedokonalost k lidskému údělu patří, být cholerický, roztržitý, zapomínat, plést páte přes deváte...nespravedlivě obviňovat druhé, něco druhému sebrat protože jsme rychlejší a šikovnější, neposlouchat když někdo druhý mluví etc etc.... tolik lidských slabostí na jedné hromadě. dNěko,u to nevadí, někomu to je jedno a někdo si třeba myslí že takový není. že u něj je to všecko v pohodě.
Měla by ses každý den usmívat, pokud se to dá, protože ten další
může být horší - není dobré se stresovat - je potřeba si stres uvědomit
a najít nějaký způsob, kterým by ses ho zbavila.

Někteří lidí jsou snadno ovladatelní lidskými predátory a nechají si
namluvit jak dědičný hřích, tak nějakou tu psychózu. Netvrdím, že je to
tvůj případ.
Podívej kolik lidí přijde dnes a denně o své životní úspory po
telefonátu s údajným policistou. člověk nesmí všemu co mu někdo nakuká
věřit.
Příklad: Před půl rokem mi volala (údajná) vídeňská policistka,
řka: "Váš syn způsobil těžkou dopravní nehodu při které zahynul
člověk. Chci si jen ověřit, že jste jeho otec, jak se jmenuje váš syn?
já: "To byl tak zraněn a neměl u sebe papíry?"
ona: "není zraněn , papíry má, já si musím ověřit jestli jste jeho
otec".
Začalo mne to bavit, tak povídám? "a můj syn zapomněl kdo je jeho otec"
ona: "tak to není, já si musím ověřit že jste jeho otec".
No a takhle to pokračovalo několik minut, dodávám že hovor údajné
policistky byl z telefonu s potlačeným číslem.
Skončilo to tak: "milá paní že jste policistka, ale já nevím kdo jste a
jméno mého syna vám nesdělím.
Ona na to výhružně a naštvaně: "nechcete spolu pracovat a tak si následky
přičtěte sám".
Rozhovor byl pochopitelně veden bezvadnou němčinou, bez nějakého zrádného
přízvuku.
Ta "policistka" se už nikdy neozvala.
Pochopitelně brnkla manželka našemu synu dostala ujištění, že je "doma v Korutanech"
u mě je to naopak, jsem asi hyperopatrná a nedůvěřivá z podstaty existence a větší potíže jsem měla jako ateistka. Tedy moje potíže odeznívají s vírou a vracejí se s nevírou.