Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

protože mě to pak straší, blbé myšlenky naskakují, obtěžují mě.

Asi nemáš sílu to ukončit. Můžeš snad popsat jednu takovou "blbou" myšlenku?
Prosím tě abys si uvědomila, že tohle není pokus o terapii.

Můžeš si zaznamenat jestli při konzumaci komedie, třeba Vesnička naše středisková, tě tyto "blbé" myšlenky napadají?
A za jak dlouho po shlédnutí té komedie, opět "blbé" myšlenky přijdou: A jak je to například při návštěvě kostela, hřbitova, nebo v blízkosti železniční tratě?
Máš kamarádky kterým se můžeš svěřit a podniknou s nimi spolu něco? Máš domácí zvíře, kočku, nebo pejska?

díky za účast :-)) jde spíše ovnitřní citlivost... a nechci se jí vzdát. Jsem ráda, když vše intenzivně prožívám. Jen to musím včas zpracovat, aby zase vše odeznělo a nerušilo nový přítomný okamžik.

Jenže to je stres - pokud takhle neprožíváš jen pozitivní, ale i ty negativní zážitky.
Mě takové "prožívání" stresových situací dopomohlo k 3-tému bypassu - stačil rok.
Pro citlivé povahy je to zabiják. Pochopil jsem, že je potřeba oprostit od zlého - například od pokrytecké švagrové, co tě jen všude bere do huby a pomlouvá.

Třeba po návštěvě mé maminky jsem celkem smutná i když rozum mi říká, že jiní už dávno nejsou a že mám být ráda že ještě dýchá. Ale pokaždé mě to rozesmutní, protože ji znám jako velice aktivní a samostatnou. A teď ji vezu přivázanou na vozíku, jídlo ji vkládám do úst a naslouchám různým náhodně vypuštěným větám. Přičemž ano, těším se ze společně tráveného času a na druhé straně na mě padá hrozná tíha...pocity zlyhání, že něco je špatně.

Jsi statečná a obětavá, pocity selhání a nějaké viny nejsou na místě. Příroda je bezohledná a nehumánní, lidé si nesmí připustit nějakou zodpovědnost na přírodním dění, protože ji nemají.

To máš pravdu. Rozum mi říká že ano, že tak to je. Můj rozum to ví, ale nitro kterému říkám srdce (to jen abys mě nezačal přesvědčovat že je to jen kus svalu), mé srdce to těžko nese.

Jo a vesničku mou střediskouvou jsme viděla asi 10x :-)) i v Pelhřimově jsme byla, abych věděla co na mě čeká.

Tam ovšem žádné krematorium není
Takže co tě to čeká? .-)))))))))))

https://www.mestopelhrimov.cz/navstivte-proslule-pelhrimovske-krematorium-a-zbavte-se-starosti/d-25193

rdce je jen kus svalu. srdce neumí říkat nic.
pouze hlava dokáže nněkterými procesy rozpumpovat srdce v určitém ""psychickém rytmu", pocitama libosti ap.

a nebo naopak, samozřejmě, při stresu, odporu a hnusu ...

Neboj, já vím, co vím a nemám potřebu říci pravdu někomu, který o to nestojí. Ten nemusí číst dál.

Lidé trpěli strachem o vlastní existenci asi od doby, kdy jim to v mozcích začalo komplexně fungovat a tak si začali vymýšlet pomůcky na potlačení svých depresí, strachů a obav. Vem si třeba Blanické rytíře, kteří vycválají z hory Blaník v době největšího ohrožení a zachrání Čechy před zničením.
Lidé si vymýšleli i hodné obry a duchy, tedy Herkula na obranu proti zlým lidem a Džina na obranu proti zlým duchům. Těch vymyšlených bytostí zachraňujících ohrožené lidi a ohrožený svět je spousta. Jsou obdařené zázračnými schopnostmi. Třeba Supermann pocházející ze vzdálené planety Krypton, ale i téměř lidský James Bond, agent 007.Tak proč ne rovnou ultimativního Supermana (superman = nadčlověk) nějakého boha disponujícího nejen nesmrtelností, všemocností, vševědoucností, neviditelností a nesmrtelností, ale i bezmeznou láskou ke člověku v něj věřícímu.
Zkrátka i vše nadpřirozeně dobré má zásadní chybičku, nedokáže potlačit pro zbožného nebezpečnou pravdu.

Poznámka: toto DF je pro dospělé osoby a ne pro malé děti, nemusí se tu zamlčovat, že Ježíšek nosící dárečky hodným dětem pod vánoční stromeček je pouhý romantický výmysl.

Tak to byly tvoje představy, a teď bych prosil tu pravdu.

Neboli právě se probudil s rukou v nočníku s vodou.

Pro tebe, chudinko, věřícího v kdejakou hovadinu, v existenci boha a Blanických rytířů platí také realita. Tobě hochu nikdy nedojde, že pravdu realitu nelze obelstít vypracovanými lžemi náboženských ideologií.

Pro mne jsi persona non grata, první a doufám, že i poslední v mém sáhodlouhém životě.
Pa pá, sbohem a šáteček

A ty jsi chudák, který tady nikdy neuzná, že píše hovadiny i když je evidentně píše.

I** KDYŽ ZAREGISTRUJEŠ, ŽE PÍŠEŠ KRÁVOVINY, TAK TO OTOČÍŠ A "TVÁŘÍŠ" SE JAKO GEROJ, CO OVLÁDÁ VŠECHNO NA 100%**

Neovládáš a můžeš se "tvářit" jak chceš.

Klidně si o mě vytvářej takovéto představy, na to máš právo.

Nic není špatně - jen si uvědom, že smrt je součástí života - a jako věřící si můžeš říct, že potom se máma změní na tvého strážného anděla, jak to bylo, když jsi byla zranitelné mrně.

No to bych snad ani nechtela. Vzdycky se mi zdalo, ze to ja hlidam ji. Ze to je moje povinnost.

Od kdy? 30 let??

Tak od 8 let

Já měl spíš pocit, že ona hlídá mě až do konce. Na poslední týden, kdy jí v nemocnici nedávali naději na přežití, jsem si ji vzal k sobě. Už nemohla ani chodit, pečovaly se o ni sestra a vnučky, ale pořád měla starost o mě, tehdy jsem byl sám po rozchodu s přítelkyní.

Ano - povinnost to je i podle mě - pokud je to už potřeba.

O tchýni jsme se starali doma skoro do konce - v nemocnici už byla jen poslední 3 dni.
Dožila se 88 a půl roku - mohla i víc, ale pochovala manžela i syna - dost ji to trápilo.

Zřejmě osud mnoha žen.

Věříš v osud?

Je to lidové rčení, dalo by se říct sekulární rčení. Možná by se nechalo slovo "osud" nahradit slovem "úděl", ale asi to vyjde na stejno.
Jsem přesvědčen o variabilitě (náhody) procesů určující lidem jejich cestu životem.
Jsem prost představy, že existuje něco nadpřirozeného, které určuje a řídí každičký pohyb ve čtyřdimenzionálním prostoru o kvantové hodnoty, každičkou myšlenku, každičkou akci imunního systému, každičký detajlík tak propleteného a komplexního systému a jeho regulace na atomární a molekulární úrovni každičkého kdy žijícího človíčka a ostatních živých předmětů, kdekoliv ve Vesmíru.

Spokojen?

Je to sice morální povinnost, jako je morální povinností jít do hořícího domu, ve kterém by mohlo být dítě. Jenže ta morální povinnost zachraňovat má své hranice. Jsou tam, kde se dotýkají morální povinnosti neriskovat svou existenci, když jsou na ní závislí jiní lidé, zejména děti.
Na tohle dilema není snadné nalézt jednoznačnou odpověď, protože obsahuje i rozpory a protichůdné argumenty.

I já tohle vnímám jako zajímavý fenomen - věřící a v podstatě brání vlastní krvi dosáhnout konečně kýženého klidu u Boha. A ještě si dělá starosti a viní sama sebe. .....

Pocity zlyhání? tvého? (ty jsi původem slovenka?)

Ano, jsem

Už bych se jen opakoval :-)))))))))))))­))))))))))))
Napíšu jen jedno : nemám pocit, že by ti víra v Boha nějak významně pomáhala, jestli vůbec :-)))))