Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

jak uplácal? můžeš být nějak přesnější? Nemylsím si že Bůh cokoliv uplácal. Vše podléhá přírodním zákonům a zákonům fyziky. cokoliv se děje, děje se vklíněno do vnějšího prostředí a proto je vnjší a vnitřní vždy na sebe adaptováno. Doporučuji si přečíst knížku červená královna... jak každý nový krok, vyvolá protikrok... kdyby se cokoliv vymanilo ze zbytku přírody, jakýkoliv smyslový orgán nebo část těla, přestane existovat. Tedy i ta nejmenší změna vyvolává protipohyb ve zbytku (přírody, vesmíru), adaptuje se jedno na druhé spojitě.

Boha vidím ve schopnosti vnímat...přírodat se vyvíjí a samozřejmě jendo se adaptuje na druhé, vytváří se složité organismy a ty jsou schopny v určitý moment uvědomění. Není to jen historický proces, i dítě se uvědomí teprve v určitém momentu, kdy se jeho mozek adaptuje a sladí s okolím. a on reflexí a celým systémem zpětných vazeb i díky smyslovým zptným vazbám si uvědomí své já, nejdříve neuměle a později pořád plněji a plněji, teprve v dospělosti je schopne svobodného rozhodování s plnou zodpovědností,a to né každý. Někdo zůstává dětinsky celý život.

to uvěodmování ve svobodě, to je duchovní princip který zde je... ale schpnost si uvědomit své já, svoji odpovědnost, své postoje a svobodné rozhodování souvisí se zralostí člověka. Bůh zde hraje roli v tom, že dává člověku vodítko...JAK dospět, jak si uvědomit svou existenci plně a prožít plný život.

To jediné, v čem můžeme a nemusíme být svobodni, je náš duch. Věřím že naše já...může být svobodné, pokud ho nespoutáme svým soběctvím, fňukáním a touhami, výmluvami na to nebo ono. V tuto svobodu svého vnitřního "já jsem" věřím.

To, co píšeš o "svobodě ducha," mi připomíná některé myšlenky z buddhismu a to hlavně to, že skutečná svoboda přichází, když se člověk osvobodí od touhy, ega a připoutanosti. Jen bych dodal, že v buddhismu se "já" chápe trochu jinak. Ne jako pevná vnitřní podstata, ale spíš jako iluze, která vzniká z našich představ a emocí. Takže svoboda není o tom osvobodit "já", ale spíš o tom, přestat se na něj vázat. V tom je možná ještě hlubší klid.

rozumím, mluvím o svobodě, kterou nabízí Kristus.nechci to tady zahlcovat veršis Bible.

Ale veršům, které minabízí svobodu také rozumím.
Dovolím si přece jen citovat:
Galatským 5
1Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.
2. KOrinským 3
15A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.
16Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘.
17Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.

Je třeba chápat biblické slovo... rozumět jak hluboce nás Duch může ovlivnit, když to umožníme... dovolíme.

V buddhismu vše člověk dělá sám, a sám... a pokud to nedokáže tak zlyhává. protože to musí sám.
V Krisťanství mu pomáhá Kristus. Není sám. Onu mu dává to co chybí a nenechává ho padnout.

Já ty verše chápu ve smyslu rezignace.
Když člověk rezignuje, smíří se s nějakými omezeními, přestanou být omezující (ve smyslu že je tak člověk přestane brát). Prostě sníží požadavky na svoji svobodu

Verše hovoří o zákoně, který pro křesťany přestal platit, jsou svobodni. Ale má to jeden háček oni dobrovolně- s touhou přijali Kristovu lásku takže už nekonají něco že musí ale že chtějí.

Tak, to je ten princip rezignace, že to, co mne omezuju, přijmu jako fakt a dokonce to začnu chtít reapektovat, ta omezení - pak se jistě CÍTÍM svoboden, ale je otázka, jestli svoboden jsem

nicméně o tom si rozhoduje každý jedinec, takže kdo se smíří, opravdu bude sám pro sebe svobodný

Povinnost věřit už jen v jednoho Boha už potom není o svobodné vůli - z mého pohledu.

tady jde o cestu, pokud si děláš povinnost z toho že musíš věřit v jednoho Boha, už míjíš cíl... protože si klidně mžeš hledat jinou cestu... pokud se ti bude jevit jako ta pravá.

Beru to ze strany božích podmínek.

Svoboda ducha nespočívá vychcaně se odpoutat od problémů (osvobodí od touhy, ega a připoutanosti) toto bych spíše nazval vrcholem Budhistického egoizmu předpečeného v kabát meditace pro meditaci.

Vždyť o osvobození od touhy, ega a připoutanosti usiluje i křesťanská cesta.

Připoutanosti k Bohu? :-)

Akorát že ty zůstáváš v "rozměru" člověka, ale řešíme "rozměr" světa, Vesmíru a jeho vzniku

A věříš správně.

Podle teistů přírodní zákony stvořil Bůh
A podle Bible stvořiul člověka - určitě v mantinelech těch přírodních zákonů, které stvořil před stvořením člověka
Ano, evoluce je na adaptabilitě organismu na vnější tlaky přímo definovaná, ale tu teisté moc neuznávají :-)))

Druhý odstavec nepopisuje Boha a víru v něj :-)))

Podle toho cos napsala v Boha nevěříš :-)))) Bůh nikomu žádné vodítko dávat nemusí, to člověku dává vlastní život. Na to utvořit si "morálku" , mravnost, člověk Boha nepotřebuje.
Tak zůstává se zeptat, proč ho teisté potřebují, když ne jen jako hrozbu trestem - protože, to si nezastírejme, v normálním lidském životě se děje i "zlo, které zůstane nepotrestáno". Tak jestli náboženství není jen nějaký další pokus, apel na člověka, aby nebyl zlý.

Jenže kde je dobro, musí být i zlo. Z tohoto "principu jin-jang" nás nic nedostane.

k poslední větě, moje víra spočívá v tom že z principu jink-jang vede cesta ven.

Ano? A jaka?

Takt ty principy jin-jang představují něco úplně jiného.