máme už NOvý zákon, citace byla z NOvého zákona, jak milovat ukazuje Kristus.

To jistě : "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit." (Mt 5,17 )

Mat 22 :
36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.

Je to to samé, jen zaobalené.

Kde zůstalo místo pro ostatní?
Není pro ně místo ani v srci, ani v duši a ani v mysli

Jenom že když ono je to v jádru o tom že ty ostatní milovati máš tak jako sebe:-)

Ano. Úplně jinak, než Boha. Jen jako sám sebe, tedy jen jako člověka, nikoli jako Boha.

Když je podle Bible Bůh v nás ?

myslím že místo je, ale správně skrze Krista, tedy v souladu s Boží láskou. Nemilovat tak abychm působili zlo.

Zjednodušeně láska k Bohu je o něčem úplně jiném než láska k bližním svým.

Tohle je ale demagogie, když jsi uvedl jenom půlku.

Myslíš?
Kde v srdci, duši a mysli po prvním přikázání zůstalo místo pro sebe a bližního?

V čem tkví ta demagogie??

Tkví v tom, že jsi uvedl jenom polovinu. Přikazována je vedle lásky k Bohu i láska k bližnímu. Protože to jsou spojené nádoby a první se projevuje druhou: bez lásky k bližnímu není ani láska k Bohu.

Dalko ale psal a řeší trochu jiné :

"Mat 22 :
36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí."

Pokud CELÉ své srdce, CELOU svou duši a CELOU svou mysl odevzdáš, věnuješ bohu, "čím" ti zbude milovat bližní své?

je to taková logická hříčka, ale pro teisty opět dost těžko řešitelná :-)))

aždopádně žádná demagogie, jen striktní význam uvedené věty z bible

Tam ale není napsané že máš vše odevzdat Bohu ale že milovat máš Boha svého celým svým a bližní jako sebe :-)

Když Boha celým, tak tam nezbyde místo na další lásku - pragmaticky "řečeno"

Dá se to přirovnat k tomu že když jsi plným pytlem brambor tak z něho se dobře odsypuje neb je z čeho odsypávat :)

No spíš k tomu, že když jsi pytlem plným brambor, tak už se do tebe nevejdou jabka.

No ale můžeš být i plným pytlem jablek

Ale pytlem plným jablek a plným brambor zároveň asi těžko. A o to šlo.

To bude chyba v uskladňování :-)

Skladuješ svou hlavu v horku?

Jenže Bůh chce celé.

To já jako nevěřící můžu z něho odsýpat komukoliv, protože nemusím dát celé Bohu.

Znáš to podobenství o deseti pannách a dostatku oleje ?

Nezlob se, ale ty si nedokážeš vysvětlit podobenství, že "Bůh je v nás" - takže o podobenství si s tebou "povídat" nechci - nenastala by shoda - promrhaný čas.

To není podobenství to je skutečnost to že "Bůh je v nás" i když mnozí se vymlouvají z toho kde jako :-)

Znáš podobenství o Jeníčkovi a Mařence?

to pak ale už boha nebudeš milovat celým svým pytlem brambor

Pokud je psáno celým svým srdcem, tak tam už není místo pro bližního.
Takže je to asi špatně formulované - Bůh nechtěl nechat místo pro jiného - je žárlivý.

Copak ty když svou ženu miluješ celým svým srdcem, tak už nemiluješ svou dceru, protože veškerou tu lásku "spotřebovává" tvá žena? Takhle se přece láska nechová, ne?

Prosím?
Mně přece nikdo nenařídil jak si mám podělit lásku k bližním/příbuzným. - rodiče prarodiče, manželka, děti, vnoučata.

Trochu divné přirovnání.

To přece nehraje roli, jestli ti lásku někdo nařídil nebo ne. Ilustroval jsem tím skutečnost, že láska se nechová tak, že by byla "spotřebovávána" jen na nějaký její objekt, nýbrž že milovat lze z celého srdce jeden objekt a zároveň milovat (klidně ve stejné míře) i jiné objekty.

Takhle se láska nechová, takže své ženě dáš část srdce, duše a dětem zbytek.
Pokud bys miloval ženu celým svým srdcem, na děti ti už nezbude,. A že jsou i takové případy (př. naopak, to mají spíš ženský)
Někdy dokonce miluje člověk jen sám sebe, a na nikoho dalšího už mu nezbývá.

Láska k bližnímu se bez boha (a tedy i lásky k němu) klidně obejde. Naopak láska k bohu dost často vede k nenávisti jednotlivce (nebo celé skupiny, pokud je ten jednotlivec dost přesvědčivý) k těm, kdo podle jeho konkrétního pochopení víry boha nemilují dostatečně.

Jistě, nepsal jsem, že láska k bližnímu závisí na lásce k Bohu.
Láska k Bohu nevede k nenávisti vůči bližnímu, protože věci se mají tak, že milovat Boha znamená i milovat bližního. Jestli někdo nenávidí bližního, pak už nemiluje Boha.

„…milovat Boha znamená i milovat bližního. Jestli někdo nenávidí bližního, pak už nemiluje Boha.“

Pořád dokola přece vidíme spoustu vymytých mozkoven, které boha milují natolik, že se pro něj dají i zabít při vraždění těch, kdo ho nemilují. Že to není láska k bohu, můžeš sice tvrdit, ale ne prokázat.

To ty stejně tak nemůžeš prokázat, že to je projev lásky k Bohu. Ve skutečnosti je takové chování projevem lásky k sobě, tak jako tomu bývá i v partnerském vztahu.

Oni věří, že milují boha, a jsou ochotni to „pro něj“ udělat. Láska je holt slepá. Pro souvěrce by se přitom třeba rozkrájeli (někteří).

A jestli to je, nebo není láska k bohu, to už záleží na tom, jak kdo lásku chápe.

Jo věřit můžou, ale klamou sami sebe.
Člověk klidně může pociťovat lásku ke svému partnerovi, aniž by postřehl, že ve skutečnosti má rád sám sebe skrze toho partnera. To jsou všechny ty případy podmíněné lásky typu "budu tě milovat, když se budeš chovat tak, jak od tebe očekávám".

No a ze života?
To sis nevšiml, kolik věřících nesnáší sousedy, příbuzné - kvůli majetku, dědictví a pod.?
Proto stále pokládám otázku : Kolik je opravdových křesťanů?

A jelikož vím, že to sleduje tady i Abuka, tak proč Křesťani SJ nesnášejí jiné křesťany, či jinověrce, či ateisty?

Jasně.
Katolíci nenávidí nekatolíky, vedli proti nim jak úkladné vraždy, tak nesčetný počet válek.

To jistě, obecně platí, že opravdových křesťanů není zdaleka tolik jako lidí, co se ke křesťanství hlásí, můžeme to vidět tady na příkladech Jonatáma nebo Visitora. Tak jako třeba opravdových racionálně uvažujících lidí taky není zdaleka tolik jako lidí, co se za racionální prohlašují.

ad soucet:
.."obecně platí, že opravdových křesťanů není zdaleka tolik jako lidí, co se ke křesťanství hlásí"..
ryze subjektivni tvrzeni, ktere vychazi jen a pouze z tve definice toho, co krestan je ci neni, drahy priteli

Nikoliv, atributy křesťana jsou podány v bibli.

ad soucet:
.."Nikoliv, atributy křesťana jsou podány v bibli"..
nerozporuji, ze v Pismu se lze docist o chovani ci zakladnich presvedcenich krestana, ale zcela opomijis, ze "autentickou" krestanskou viru a praxi urcuje vyjma osobni predevsim kulturni interpretace viry, diky ktere se rozdilne teologicke chapani promita i do dodrzovani ustrednich doktrin - navzdory biblickemu zakladu je to predevsim kulturnim kontextem dana interpretacni perspektiva, ktera vede k teologicke rozmanitosti a tedy i rozdilnemu chapani a uplatnovani krestanskych principu komunitami i jednotlivci

Na výčtu atributů chování či vystupování křesťana není co interpretovat.

ad soucet:
.."Na výčtu atributů chování či vystupování křesťana není co interpretovat"..
no vidis, jakej ses ignorant.. Pismo ji naopak vyzaduje / popisy totiz nejsou doslovne a pro abstraktni idealy je interpretace v kontextu Bible nezbytna / individualni aplikace a prakticka manifestace na ni zavisi, krestanku

ad:
namisto smajlika prosim vecne reaguj - rad o tom s tebou budu diskutovat.. moc dekuji

To když komunisti museli pod tlakem okolností přiznat, že nějaké jejich svinstvo (třeba politické procesy 50. let) byly svinstvo, tak to vždycky hodili na nějakou úchylku od toho pravého komunismu, takže aktéři toho svinstva vlastně nikdy nebyli opravdoví komunisté…

Bolševici se tak chovali od samého počátku.

A to je oproti křesťanům nějaký rozdíl?

nerozumím.

Ne, to neznamená.
Ostatně, rozpory jsou už i jen v tom, kdo vlastně je to ten "bližní svůj"

ne, to mluvíš o zaslepenosti a fanatismu který uspokojuje vlastní mocenské a velikášské choutky a nízké pudy.

ad ratka:
.."mluvíš o zaslepenosti a fanatismu který uspokojuje vlastní mocenské a velikášské choutky a nízké pudy"..
jestli se mohu zapojit, ma draha, rad bych se te dotazal, zda-li nahodou Izraelite "nepouzili" Boha k ospravedlneni genocidy nebo ji dle tveho nazoru Buh skutecne naridil? moc dekuji za odpoved

Ano, o zaslepené a fanatické lásce k bohu. Tím, že se dám zabít, nějakou svou mocenskou choutku těžko uspokojím…

Chci říct, že „láska k bohu“ je něco tak nedefinovatelného, subjektivního a různorodého, že vyvozovat z její přítomnosti nebo nepřítomnosti např. to, jak se bude bohomilec chovat k jiným lidem, je naprosto mimo. Každopádně bez lásky k němu ho asi nepůjdu „bránit proti bezvěrcům“.

Bůh je láska, tedy láskyplný vztah...nelze ho konkretizovat ve smylsu tebe mám rád a tebe ne. Je to způsob žití v lásce.

Není psáno Boha tamtoho ale svého, celým svým... ta přivlastňovací zájmena jsou o Tobě :-).

Hned v další větě, kterou jsi záměrně vynechal:

A BLIŽNÍHO SVÉHO JAKO SEBE SAMÉHO

Ať už je ten výrok o lásce skutečně Pavlův, nebo ho napsal někdo jiný a jen se mu přisuzuje, jeho síla nespočívá v autorství, ale v obsahu. Mluví o lásce, která je trpělivá, laskavá, nehledá vlastní prospěch, nepyšní se, nejedná nečestně. Taková láska není výsadou víry, je to lidský ideál. Měla by být inspirací pro každého, kdo chce žít s druhými v úctě, pokoji a opravdovosti. Ne jako dogma, ale jako nabídka, jako světlo, které dokáže rozsvítit každý obyčejný den. Den bez válek, bez zoufalství, bez utrpení. Den, pro který stojí za to žít.

Den bez válek, bez zoufalství, bez utrpení. Den, pro který stojí za to žít.

A za posledních 2000 let byl na Zemi takový den??

Mea culpa, mea maxima culpa:-)

Není to tvá chyba

Pro mě třeba ano, já takové dny mám.

Ty, já, atd. Myslel jsem celosvětově.

Celosvětově nedokážeme pořád pojmout vše. Jen z doslechu a tak. Neprožíváme to přímo. Stejně tak každý den umírají lidé z různých důvodů, na nemoci, neštěstí, přírodní katatrofy.

Žít se dá i pro něco, co nikdy nevznikne ...... pokud existuje naděje

G. Marcel, existenciální filozof, tvrdil, že naděje je akt víry v to, co přesahuje naši kontrolu, ale zároveň je to odmítání zoufalství. Naděje není iluze, je to odvaha věřit v možnost, i když není jistota.