Nechtěl jsem tě urazit, natož tvoji víru. Šlo mi o změnu v chování Boha. Tak například rozdíl mezi výrokem Ježíše v Novém zákoně "Já jsem cesta, pravda i život" (Jan 14:6), který vyjadřuje osobní přijetí, milost a vedení, a starozákonním výrokem "Navštívím vinu otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení" (Exodus 20:5), který působí jako přísný a kolektivní trest. Pak nám Malachiáš 3:6 jasně říká "Já Hospodin se neměním." A právě tady vzniká ten rozpor, který mě zajímá. Pokud se Bůh nemění, proč se jeho jednání vůči lidem jeví tak odlišně? Mění se tedy Bůh ve vztahu k nám, nebo my ve vztahu k Bohu? Nebo jde o vývoj našeho porozumění jeho podstatě?



Skus něco
sofistikovanějšího a ne tyto jednoduché banální jednoznačné morální
příklady.
