Albert Einstein "Čím více poznání získáváme, tím jasněji vidíme,
jak málo toho víme.“
Za mě "Objektivita není pevný bod, ale horizont, čím víc se k němu
blížíme, tím víc se posouvá"
Albert Einstein "Čím více poznání získáváme, tím jasněji vidíme,
jak málo toho víme.“
Za mě "Objektivita není pevný bod, ale horizont, čím víc se k němu
blížíme, tím víc se posouvá"
No právě, ale už to aspoň vidíme.
Objektivita není ustupující horizont. Možná v něčem, ale v mnohe věcech
a příadech nikoli.
S tou první částí by se dalo souhlasit, ale jen relativně "v daném čase na dané místě."
Každé nové poznání zvyšuje objektivitu poznání, i kdyby o další
otázky.
"Pravda" je stále stejně daleko, ale my se k ní stále blížíme, i kdyby
přibývalo kruháčů ...
Ona je čím dál tím složitější a vyžaduje větší komplexnost vnímání, proto se ten horizont neustále vzdaluje. Ber to jako soudní proces. Nová fakta, argumenty a místo práce na jeden den se to táhne bez výsledků roky, spis se zvětšuje a zároveň je velmi komplikované se v něm už vyznat.
To ale nehraje roli. Nic to nemění na tom, že o dané věci/cestě k ní
víme zase mnohem víc a tudíž zvyšujeme objektivitu poznání.
než jsme to poznali, ty nové oyázky, ani jsme netušili, že existují a
tudíž jsme je vůbec nebrali v potaz. teď už je v potaz bereme
Poznání možná zvyšuje objektivitu, ale horizont nám pořád uniká. Otevírají se nové možnosti, které jsme dřív ani nevnímali, a tím se vše komplikuje. Neztrácíme přehled kvůli neschopnosti, ale protože poznání vyžaduje čím dál komplexnější vnímání. Někdy je potřeba se vrátit na začátek, podívat se znovu, revidovat a tím se horizont posune zase dál. Stejně tak nikdy nebudeme úplně objektivní, protože poznáváme skrze vlastní perspektivu (viz. Ratka). Absolutní důkaz mít nebudeme, jen přesnější otázky.
To nemusí být pravda.
za 1. já na začátku psal o co největším přibližování se objektivitě,
a to se děje i uvedeným způlsobem
za 2. ano, samozřejmě jsou oblasti, kde se poznáváním dopozáváme k tomu,
že zase neznáme víc otázek co do počtu než předtím (a viz 1,). přesto
ale ne všechny otázky před nás postaví ještě víc otázek. některé jsou
zodpovězeny s konečnou platnosti bez vygenerování dalších, a i u těch s
generací dalších otázek se ale může jednat o otázky už z oblasti
"mikro", kdežto pro naše lidské "makro" stačí ta poslední známá
"odpověď". Což jsem také záměrně zmíínil. Navíc platí, že nějaké
nové otázky jsou třeba už samy o sobě typu, že nějakou potřebnou
"odpověď", objektivní znalost, už nezmění, jen ji zpřesní nebo vedou už
úplně jinam - např. konkrétní složení atomu nějakého prvku co do počtu
P, N a E, nás vede dál k poznání mikrosvěta, ale charakteristické
vlastnosti toho prvku už to další poznání nijak nezmění - takže pro
rozlišení, co je tuhý látka, radioaktivní prvek, tekutina, plyn, .... to
atomové složení úplně nepotřebujeme. Natož spin, druhy kvarků ap.
Abych to shrnul, myslím, že se naše názory na věc zase tolik neliší. Mně šlo především o to ukázat, že poznání nepřináší absolutní pochopení, ale spíše vyjadřuje hloubku ponoru do problému a ta nikdy nebude úplná.
U některých "problémů" úplná být může. Z hlediska podstaty
problému.
Každopádně jakékoli poznání čehokopli zpřesňuje vidění "problému" a
tím i jeho vyšší objektivizaci
a když ne, tak jsme si pokecali :-))) je třeba nechat dveře otevřené a nehrotit