jj, neměla se věnovat vnějšku, protože ho nezvládala
:-)))))))))))))))))
j ási myslím, že se stejně zbláznila a nikdo jí nepomhl, ani jung, ani
freud, ani ani :-)))
říkáme tomu, že si musí lízat rány a zdravá psychika si je líže
líže.... až v určitý moment se rány zahojí. Problém je když si je
začne drásat. Rána se užuž hojí, a ona si je rozdrápe a furt dokola.
Jakoby ten žal byl určitou drogou a nakonec i závislostí.
V důsledku je třeba člověk léčit ze závislosti na žalu. A to je trochu
oříšek.
Z mého pohledu je oříšek jakákoli "závada" psychiky. schválně píšu "závada" a ne nemoc, protože nemoc, tedy něco podmíněného objektivně biologicky, chemicky ři jinak, se dá na psychiatrii ovlivnit.
Psychika jako taková ne a rozhodně ne trvale, pokud se s tím nevypořádá sám dotyčný - a to nikoli útěkem do svého nitra a vyčlenění se ze společnosti (i když i to může být řešení, ale pro dotyčnéh onešťastné, cožý si ale v lepším případě neuvědomuje (nedokonalý příklad - autista), ale normální snahou najít tu svou rovnováhu mezi vnějším a vnitřním - protože pokud má člověk žít, nemůže se zafačovat uvnitř své hlavy .....
musí žít se svými přízraky...a naučit se nekompenzovat své potíže skrze druhé lidi, tedy vysáváním druhých lidí jao upír.
tak vysáváním druhých určitě ne, tedy vynucváním si pomoci. ale přirozeným stykem s jinými lidmi se zbavíš i těch psychických potíží po úmrtí blízkých lidí.
samozřejmě nějaký čas si to vezmě
ale nezanevřít na okolí je naopak nejspolehlivější recept "léčby" i při jakémkoli zklamání lidmi - jen je třeba najít "ty správné" - např. ta zmíněná i zde snad nevěra - určitě není řešením k nalezení rovnováhy zanevřít komplet na to druhé pohlaví, co bylo nevěrné
osobně si myslím, že to lidé čím dál víc zvládají, prostě
zkušenosti.
ale objevují se zase nové důvody psychických potíží, to je pravda