Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Já se nicméně domnívám, že pro církevní hodnostáře bylo z Husových názorů daleko nebezpečnější něco jiného. S tou morálkou máš možná pravdu, takových kritiků bylo víc. Ale je mu přisuzována také myšlenka, že zkaženost církve způsobuje hromadění majetku, které se stává často jejím hlavním cílem a odvádí ji od pastorační činnosti. Hus srovnával život apoštolů a prvních křesťanů, kteří žili velmi skromně, s životem některých kněží, kteří si ze své farnosti udělali výnosný úřad ba dokonce měli těch farností několik a nechali za sebe kázat chudé kazatele. Hus prý řekl - Psi se o kost perou. Vezmi ji a přestanou.
Myšlenka na zabavení církevního majetku našla široký ohlas i mezi šlechtou, jak se pak na začátku husitského hnutí názorně ukázalo. Pro mnohé představitele církve to musela být noční můra.
Nedělejme si iluze, o majetek šlo mnoha lidem především. Tehdy i dnes, ať jsou věřící či nevěřící. Takovou záležitost církev nechtěla za žádnou cenu připustit. Nemohla to samozřejmě takto otevřeně prezentovat, k upálení se našly jiné víceméně zástupné důvody.

Tohle bylo předmětem kritiky mnoha duchovních, i vysoce postavených. Nedělal to jenom Hus. Nemáme-li si dělat iluze, tak si nic nevymýšlejme a držme se historických dokumentů. Teologické otázky byli vždycky, už od doby apoštolů, v církvi na prvním místě, jak známo z nesčetných příkladů postihování herezí, a těžko je označit za zástupný důvod.

Musím konstatovat, že pro nás ateisty jsou teologické otázky asi tak významné jako někdy uváděný příklad - kolik andělů se vejde na špičku jehly nebo kolik sáhů měří nebe. Proto hledáme takové ryze praktické a pragmatické důvody konání lidí, které jsou platné v každé době. Představa, že se kvůli nim dá upalovat, je pro nás nepřijatelná.
Pokud jde o symboliku, vedle diskutovaného kříže byl např. husitský kalich. Mně jako ateistovi není moc jasné, proč byl tento symbol přijímání obojím způsobem - tedy nejen tělo Kristovo, ale i krev Kristova - nejen pro kněze, ale pro všechny věřící - katolické církvi tak proti mysli?

Visitor to vysvětloval tak že by to bylo moc nákladné že mešní víno je drahé, oplatka tolik moc nestojí.

nič také som nepovedal!

To omšové víno chodili kedysi naši mladí chalani kupovať potajomky ku farárovi. Lebo predával lacnejšie ako v obchode.

V TV jsem kdysi viděl, jak jeptišky pečou oplatky o velikosti tak 3cm, asi aby se vešly do huby dětí.
Při mši v Korutanech však šaman vytáhl oplatku zhruba v poloviční velikosti karlovarské oplatky (ale bez oříškové náplně), ukazoval ji divákům v kostele za nějakých zaklínadel, pak tu oplatku nalámal tak na deset kousků do většího kalicha a s kalichem v ruce začal krmit kolem stovky publika. Zázrak - z deseti kousků byla stovka božího masa, nebo jak se těm jemně posoleným oplatkám říká. Sám si také jednu vzal a zapil, či spláchnul ji pořádným hltem červené limonády. Publikum žádnou limonádu nedostalo.
Zajímavý lidový obyčej.

V této souvislosti si vzpomínám na písemnou práci jednoho svého žáka, který o husitech napsal - že byli stateční, do boje šli se zpěvem a na praporech měli štamprdli.
Se třídou jsme se pak shodli na tom, že je to poněkud nešťastné vyjádření, které by na husity vrhalo podivné světlo...

Řeč je přece o prostředí teistů, ne ateistů. Je asi na první pohled jasný, že teista na teologické otázky nahlíží jinak než ateista a mají pro něj i jiný význam. Takže jak na teologii nahlíží ateisté, je zde irelevantní. Teisté zde mají oproti ateistům motivaci, jejíž projev se dá historicky doložit na mnoha příkladech, např. na vymlácení Adamitů nebo vyhánění heretiků ze země. Pokud tohle nezohledníš, tak se dopouštíš chyby v úsudku. Je to zase jenom projev projekce, kdy u druhých předpokládáš svou vlastní psychologii. Stejné chyby se zase z druhé strany dopouštěl Jonatán, když prohlašoval, že ateisté popírají existenci Boha proto, že se ho bojí a proto že ho radši negují (nebo tak nějak to říkal).
Upalování je nepřijatelné pro drtivou většinu věřících (dneska už možná pro všechny).

K přijímání pod obojí viz tento článek, protože sám o tom nic nevím.

Výnosná živnost vykladačů zbožných pohádek. Od slzavého údolí, práce v potu a každodenní bolesti a trápení. odměnou je pak krok do nebe, věčný život ve zdraví a v zahálce. Stačí dělat zbožného, křižovat se jako byl křižován Ježíšek a hlavně jít tam, kam nařídí církevní mafie. Dělat, myslet jen to, co nařídí církevní pánové. Žádná láska na Zemi za žvivota, ta je naslibována až po smrti.
Prostě kecy a systém bič a chleba.

ano, samé kecy.

Jednou z vážných herezí je, že kněz musí být v bezhříšném stavu, aby ním udělené svátosti byly platné jako např. křest, manželství etc. Pokud by to platilo, pak by miliony křesťanů neměli patný křest či manželství protože je oddával kněz který měl hřích... a kdo to pozná? podle čeho?

Všichni jsme zdědili podle křesťanské ideologie hříchy, a tedy jak kostelníci, tak knězové a papežové.
Gomora a Sodoma.

ano. všichni jsme hříšní.

Nejsem - pokud neberu boha, tak nejsem - a nějaký dědičný hřích mě nezajímá.

Aristotelés v díle "O duši" přirovnal mysl k "čisté tabulce" na níž není nic napsáno a po narození se postupně zaplňuje. Později mluví o bílém listu papíru John Locke.
Platon k tomu přidává, že si do života přinášíme něco z minulosti, co postupně znovu poznáváme.
Takže, buď se hřích postupně naplňuje "zaplňováním" tabulky a nebo je potřeba aplikovat citron na papír, aby se objevilo neviditelné písmo:-)

Tak každý jsme se v životě zachovali lidsky (mravně) ne úplně správně. Každý jsme se ve svém smýšlení o druhém dopustili nečestnosti, např. povýšenosti, nenávisti či závisti. Takové věci pokrývá pojem hřích.

Přesně, tenhle Husův požadavek je nesmyslný. Kněz je něco jako úředník a míra jeho osobního hříchu nemá na jeho úřad žádný vliv, tak jako u jakéhokoli jiného úředníka. Dokud není odvolán ze svého úřadu, tak jsou jeho úřednické úkony platné.