Nestavím si tedy mantinely, kterými bych jim upíral pravdomluvnost. <
Jenže právě to je mantinel, byť nepojmenovaný:-) Tím, že jim automaticky přisuzuješ pravdomluvnost, jim vlastně upíráš možnost se mýlit, ovlivnění dobou, kulturou, nebo vlastními úmysly. Opíráš se o ně jako o hůl, která tě vede podle tebe "správným směrem“. Já takovou hůl nepotřebuji. Zajímá mě, proč to psali, v jakém kontextu, kdo je ovlivnil, co chtěli sdělit, jak to souvisí s ostatními texty, a zda už to někdo neřekl před nimi. Srovnávám, porovnávám, protože hledám, ne potvrzení, ale pochopení podstaty.
Říkám, že je divné hledat celý život a nic nenajít. <
To je podle mě zásadní omyl. Hledání není jen prostředek k cíli, je
to způsob bytí. To, že někdo "nic nenašel“, neznamená, že hledal
špatně. Možná hledal poctivě, jen nenašel to, co by se dalo jednoduše
pojmenovat. Neuspokojuje ho první odpověď, ale jde dál.
Nejsem tu proto, abych se špičkoval nebo měl pravdu za každou cenu. Mě to
skutečně zajímá. A právě proto si vážím výroků jako "Poznej sám
sebe“ (Sókratés) nebo "Ničeho příliš“ (Solón), jako výzev.
Provázely poutníky do Delf s otázkou, ne s odpovědí:-)

