To je ale zcela mimo to, o čem jsem psal já. Samozřejmě že jít cestou
pravdy znamená být pravidvý i sám k sobě, ale tuhle subjektivní pravdu
nikdy neposoudíš, ten člověk svoji zbabělost a nectnost třeba vůbec
nevidí, opravdu ji nevidí, protože za uvedené nepovažuje to, co ty. To jsme
opět v psychotermínech, které nejsou objektivní, ale pouze subjektivní a
tedy hra stataitiky - kolik lidí se v nějaké situaci vidí tak a kolik jinak
- to ale nijak nepredikuje, kdo z nich má pravdu, natož kdo z nich pravdu
nemá
čili tady bychom s eprávě pustili i té zmiňované REALITY, která je
podmínkou pravdy - v daném kontextu nemůžeš druhé hodnotit podle svých
měřítek. to by se tam za chvíli mohlo objevit i to měřítko, že když
nevěří v boha, nežije v pravdě a realitě. přitom pravý opak je
pravdou.