To je ale zcela mimo to, o čem jsem psal já. Samozřejmě že jít cestou pravdy znamená být pravidvý i sám k sobě, ale tuhle subjektivní pravdu nikdy neposoudíš, ten člověk svoji zbabělost a nectnost třeba vůbec nevidí, opravdu ji nevidí, protože za uvedené nepovažuje to, co ty. To jsme opět v psychotermínech, které nejsou objektivní, ale pouze subjektivní a tedy hra stataitiky - kolik lidí se v nějaké situaci vidí tak a kolik jinak - to ale nijak nepredikuje, kdo z nich má pravdu, natož kdo z nich pravdu nemá
čili tady bychom s eprávě pustili i té zmiňované REALITY, která je podmínkou pravdy - v daném kontextu nemůžeš druhé hodnotit podle svých měřítek. to by se tam za chvíli mohlo objevit i to měřítko, že když nevěří v boha, nežije v pravdě a realitě. přitom pravý opak je pravdou.
