Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

nerozumím otázce...co se mělo projevit?

NIkdy jsi o tom nepřemýšlel, co je pravda nebo co je svoboda? Neptal ses ... je tohle pravdivé, je tohle svobodné... nebo je to pouhá iluze...jen touha po pravdě či svobodě.

Když jsem se chtěla uvolnit, četla jsem si třeba Ericha Fromma Být či mít, nebo Umění milovat, taky spoustu zenových knih jako třeba Nevím od Seung Sahn a přemítala a meditovala o smyslu toho co dělám, jak žiji, kam jdu etc.

No jak se projevilo to nalezení svobody a pravdy, jak jsi hledala a našla.

Neptal, protože vím, že pravda je doložitelný opravdový a přesný popis reality a že svoboda je stav absence iniciace násilí.

Tedy pravý opak toho, co propaguje (jakékoli) náboženství

Já uvedené nikdy nečtu. Stavěl bych si zbytečné psychologické mantinely díky amaterům psychologům, kteří "na něco přišli", ale ve skutečnosti to neplatí. A pokud je v těch knihách zrnko reality, dokážu na to přijít sám, pokud je to důležité.

omezovat mohou i různé úzkosti, bariéry a obavy.

tedy abych byla konkrétní, cítím se svobodnější protože nemám tolik úzkostí a mohu taky lépe dýchat. Zjistila jsem že jsme měla dříve i alergické projevy, to mi zmizelo i když občas když je stres, a nevydýchám to správně, ještě si dám Zodak. ale to je tak 2x za rok. max. Neměřím víru nějakými účinky, spíše vím že tak jak to je, tak je to správně. Taky dobře spím. Dříve jsem nemohla usnout, v hlavě se mi přemítaly problémy, odehrávaly varianty co a jak musím dělat aby byl dobrý výsledek. Teď to nechám být, věřím že to dopadne jak to dopadne. Nepovažuji se za tak důležitou jak dříve :-) Kdy jsem si myslela že musím udělat všecko.

Jestli ona to není apatie.

Určitě je možné, že nějaká konkrétní vybraná nesvoboda tě může "ochránit" před nesvobodama, které ti způsobují nějaké (na tvé vůli) nezávislé atributy života. Ale v tomto případě bych spíš konstatoval uvedené - že ti dobroovolně přijaté mantinely umožnily "zapomenout" nebo tak moc nevnímat, nebát se jich, jiné mantinely, které sis nenastavila dobrovolně. Nicméně to je spíš jen o rozsahu a významu nesvobod, než o svobodách.

Vědět to nemůžeš, že je to správně. Věříš tomu, že je to srpávně, že je to pravda, cesta pravdy. Ale když to má mantinely, tak to cesta pravdy prostě být rozhodně nemusí a nejspíš ani není (když nezkoumáš cesty mimo ty mantinely, ale slepě přijímáš konec cesty mezi mantinely).
Víra cestu pravdy a její hledání prostě omezuje, to je v podstaě neoddiskutovatelný fakt. Věřící si musí ya tento nedostatek víry (omezení cesty pravdy) najít substituci v podobě víry, že po té cestě pravdy jdou. Což ale při bližším, nefanatickém zkoumání, nemůže obstát.

A koneckonců jsi jen potvrdila, že k víře inklinují lidé, kteří v ní hledají úlevu ze svého reálného (pravdivého) života, že to je takový "útěk před problémi a nepříjemnými stavy" člověka a hlavně jeho mysli.

"Nechat to být", to o čem píšeš, lze ale i bez Boha. Možná máš (jsi měla) zvýšenou hranici odpovědnosti a chtěla jsi všechno dělat správně, ale většinou stačí pár let zkušeností, aby člověk zjistil, že i když něco dělá správně podle sebe, dle druhých, kvůli kterým to dělá, to může být špatně a že je zbytečné se tím jakkoli trápit. V podstatě stačí nikomu vědomě, záměrně neškodit, všechno ostatní se dá (dotyčným) vysvětlit.

rozumím tomu co píšeš, ale sama jsme vysvětlila že ateistka jsme byla a že to bylo pro mě neuspokojivé. Možná to lze vyjádřit slovem prázdné. Prázdná nádoba, nicota. Zaujala mě tvoje věta:
(když nezkoumáš cesty mimo ty mantinely, ale slepě přijímáš konec cesty mezi mantinely)

Nevím jaké jsou ty cesty mimo ty mantinely... pokud vím že mimo Boha je prázdno, je tam nic...plochost, v čem je pak ta plochá nicotná prázdná cesta zajímavější nebo plodnější? Na konci je smrt a to pro všechny. Smrti se nebojím, nebála jsme se předtím a nebojím se ani teď. Ale víra dává smrti určitou důstojnost. Kdežto v ateismu je i smrt plochá... nicotná. O ničem.

„Nevím jaké jsou ty cesty mimo ty mantinely... pokud vím že mimo Boha je prázdno…“

Jenže ty to nevíš, ty tomu jen věříš.

I když mám vlastní zkušenost? Tedy zažila jsem to 50 let mého života?

No ale tys psala, žes žila v mantinelech deprsí, úskostných stavů ap.
čili tys jen vyměnila mantinely, ale stěžejní je, že tyhle "zkušenosti" se týkají jen tebe, většina lidí je nemá.

depresí ne :-) měla jsem úzkosti ze života a s tím spojené neurotické projevy. I když jsem byla vždy statečná a nedala to na sobě znát, uvnitř jsme byla jak stažený králík.

No čili tobě pak pomohla úlitba bohu, protože ti poskytla naději.
Ale takový svět mimo mantinely víry není, to byl tvůj osobní, vnitřní svět.

myslíš, že kdyby ses do toho světa mimo mantinely víry dneska vrátila, že by se ti vše uvedené také vrátilo?

Můj táta co by stavební dozor na stavbách uviděl mezi stavebním materiálem ježka který došel do ůzké uličky a nemohl se v ní otočit a vrátit se a tak tam zahynul, přišel domů docela vyděšený že v tom uviděl až jakousi apokalipsu života, zoufalství a beznaděj.

Když jsi se 50 let cítila nemocná a doktoři ti nepomohli, tak ti pomohli faráři. Důležitý je výsledek a k němu vedou různé cesty, ale stává se, že ji také někdo nenajde. Jsou lidé, kteří se "léčí" alkoholem a jinými drogami (psychofarmaky).

Tet jsem si uvědomila že vyrůstala v ateistické rodině a uměla to posoudit že tak jak to bylo u nich doma to přeci jenom až takové to nechtěla.

Tvůj život byl 50 let "prázdný"??

Tak to je "smutný"

Divila by ses, kolik studentů v testech nejdřív označí správnou odpověď, ale pak ji škrtnou a označí špatnou…

Ano moji rodiče byli taky ateisté a řekla by jsem že narazili na jakési prázdno.

Bez Boha ale není prázdno a plocho. Ale musíš se Boha zbavit. Nesmíš zkoumat prostor mimo mantinely s přesvědčením, že mezi mantinelama s Bohem je lépe - to si pak rovnou ordinuješ tu nesvobodu v hledání pravdy.
mimochodem, faktický svět mimo mantinely je úplně stejný jako v mantinelech, protože i ten mezi mantinely je ve skutečnosti bez Boha, jen s vírou v něj. S vírou, která tvůj aktuální život ve skutečnost nijak fyzicky neovlivňuje, jen duševně pro budoucnost - tedy procházíš tím samým světeme jak v mantinelech, tak mimo ně, v mantinelech máš jen tu "výhodu", že můžeš věřit v něco po smrti. jinak můžeš v mantinelech i mimo ně žít úplně stejně .....

není pro mě důležité zda něco po smrti je, důležité pro mě je vědomí, že mohu poděkovat Bohu za vše co mě potkává, za to že dýchám, že pozoruji hvězdy. Najednou je zde smysl toh všeho... jsem součástí Bytí. JIskrou která zažehne a opět zhasne v moři světla

A proč máš potřebu někomu za uvedené děkovat?
Ty bys součástí Bytí bez Boha nebyla?
Jiskru jsme nepochopil, ale asi ani není třeba

Pro tebe je skutečný svět neatraktiví, prázdný a beznadějný, proto jsi se odstěhovala do světa pohádek, ve kterých je vše ideální. Akorát bys mohla připustit, že ten tvůj svět není mým světem a že si v tom mém světě rád a spokojeně žiji. Akceptuji, že není ideální, jako jsou vymyšlené světy. My tu máme například nemoci i komáry, roční doby, tedy i zimu, vítr a průtrže mračen. Ty máš zase nebe, s konstantní teplotou a absolutní bez jakýchkoliv starostí.

Oni tam mají také vše uvedené - od komárů až po nemoci ap.

Akorát mají výhodu, že nemusí přemýšlet nad tím, "kde se to vzalo".
Protože to ví : To Bůh.

Ratku zřejmě ke katolictví dovedlo to že má ráda historické památky a si jich váží, u protestatntských církví by takovéto zázemí nenašla.

Jé to je pěkná pohádka. Napiš ještě nějakou.

** Možná to lze vyjádřit slovem prázdné. Prázdná nádoba, nicota**

Nezlob se, ale vůči ateistům to zní poněkud urážlivě.

Kdežto v ateismu je i smrt plochá... nicotná. O ničem

To jako vážně? Jaký je rozdíl??

pokud vím že mimo Boha je prázdno, je tam nic...plochost, v čem je pak ta plochá nicotná prázdná cesta zajímavější nebo plodnější

No v čem je tvoje cesta životem plodnější na rozdíl od té mojí??

Ta údajná „hloubka“ víry versus „povrchnost“ nebo „prázdnota“ nevíry je teistické klišé, které nemá žádné opodstatnění. Prožíváme totéž, akorát vy část z toho svádíte na boha, my ne. V ničem jiném rozdíl není.

Pokud nechceš plochou smrt, nenech se přejet parním válcem.

To ale nic neříká o pravdivosti toho, v co věříš. Jen o účinku souladu toho, co děláš, s tím, v co věříš.

Upřímně řečeno, hypoteticky lze za projev svobody považovat i možnost se svobodně omezovat.