,
Určitě je možné, že nějaká konkrétní vybraná nesvoboda tě může "ochránit" před nesvobodama, které ti způsobují nějaké (na tvé vůli) nezávislé atributy života. Ale v tomto případě bych spíš konstatoval uvedené - že ti dobroovolně přijaté mantinely umožnily "zapomenout" nebo tak moc nevnímat, nebát se jich, jiné mantinely, které sis nenastavila dobrovolně. Nicméně to je spíš jen o rozsahu a významu nesvobod, než o svobodách.
Vědět to nemůžeš, že je to správně. Věříš tomu, že je to
srpávně, že je to pravda, cesta pravdy. Ale když to má mantinely, tak to
cesta pravdy prostě být rozhodně nemusí a nejspíš ani není (když
nezkoumáš cesty mimo ty mantinely, ale slepě přijímáš konec cesty mezi
mantinely).
Víra cestu pravdy a její hledání prostě omezuje, to je v podstaě
neoddiskutovatelný fakt. Věřící si musí ya tento nedostatek víry
(omezení cesty pravdy) najít substituci v podobě víry, že po té cestě
pravdy jdou. Což ale při bližším, nefanatickém zkoumání, nemůže
obstát.
A koneckonců jsi jen potvrdila, že k víře inklinují lidé, kteří v ní hledají úlevu ze svého reálného (pravdivého) života, že to je takový "útěk před problémi a nepříjemnými stavy" člověka a hlavně jeho mysli.
"Nechat to být", to o čem píšeš, lze ale i bez Boha. Možná máš (jsi měla) zvýšenou hranici odpovědnosti a chtěla jsi všechno dělat správně, ale většinou stačí pár let zkušeností, aby člověk zjistil, že i když něco dělá správně podle sebe, dle druhých, kvůli kterým to dělá, to může být špatně a že je zbytečné se tím jakkoli trápit. V podstatě stačí nikomu vědomě, záměrně neškodit, všechno ostatní se dá (dotyčným) vysvětlit.
