Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To už jsem ti tehdy vysvětloval. Byl to prožitek božského. Přítomnosti jakési božské postavy. Božství bylo jeho obsahem, podobně jako u postavy svého táty vnímáš otcovství. Ty otcovské atributy si taky nevymýšlíš, ty jsou obsahem toho prožitku a ty je jen pojmenováváš slovem "otec". To samé bylo tohle. Byl to prožitek se specifickými atributy, u něhož si řekneš "tak jestli je něco Bůh, tak právě tohle".

Co je božské sis ale stanovil ty sám. čili vše, co popisuješ jako božské, je prostě jen tvoje klasifikace bez jediného relevantního kriteria.
Ty otcovské atributy si vymýšlíš, otcovství vnímáš u sebe, pokud jsi otec.
Každopádně otec existuje, tam není co řešit.

Uvedené si můžeš říct u kdejakého pocitu. Jonatán má pocit, že skoro denně s bohem komunikuje. to už musí být docela deflace "božského", pro něj už je bůh stará odrbaná vesta a odrhovačka, při takové četnosti setkání.

Pakliže nevíš, co je bůh, co je božské, řekneš si, že je božské cokoli, co jsi ještě neprožil.
a prožitek ti zprostředkovává tvoje hlava

říct si, že "jestli je měco bůh, tak právě tohle" můžeš, na základě nezkušenosti a nevědomosti, co je bůh opravdu.

mimochodem, jak yen prožitek podle tebe asi stvořil vesmír a člověka?

co jsi ještě neprožil a nebo už zapomněl, že prožil.

Tak jako jsem si nestanovil kritéria otcovství, tak jsem si nestanovil kritéria božství. Prožitek "otec" (tj. prožitek otcovské postavy coby otce, poněvadž postavu otce vnímáme či prožíváme jinak než ostatní postavy) jsem si nevymyslel ani neinterpretoval, ten ve mě prostě samovolně vyvstává a já ho jenom pojmenoval. Nestanovil jsem si sám, jak budu prožívat otce či že ho vůbec budu nějak specificky prožívat; nestanovil jsem si sám, co je "otcovské". Nic takového jsem nerozhodl. S tím prožitkem božského je to stejně tak. Dostavil se prožitek, jehož obsahem jen nebyl "otec" ale "Bůh".
(Byl to komplexní prožitek, tj. sestávající z řady různých kvalit, přičemž jednou z nich byla i otcovství).

Ale stanovil, na zákaldě prokazatelné existence otce a př. tvého otcovství a zkušeností s tím. Navíc lidé si to stanovili. Včetně idealizace otce. Čilico je "otcovské" člověk určit umí, protože otce má či sám otec je.

S Bohem žádnou zkušenost, kromě smyšlených, nemá. A že sis do toho namaloval i otce je logické, však Bůh je podáván jako Otec. Čili jsi opět zužitkoval již naučené a použité.

Nic jsem si nestanovil. Prožitek otce jsem si nestanovil. Nerozhodl jsem se, jak budu otce prožívat. Nesestavil jsem si ten prožitek. To samé platí pro prožitek božského.

Ale sestavil, tvé zkušenosti ti ho v hlavě sestavili, abys to dokázal odlišit od jných "sestav".
jen si to buď nechceš uvědomit a nebo neuvědomuješ, že tvoje zkušenosti s otcem včetně atributů jeho role v hlavě prostě máš :-))))))))))))

Valná část toho prožitku je nejspíš vrozená a zkušeností je jen individualizovaná, ale to je jedno. Není ten prožitek výsledek mého rozhodnutí a to je podstatné.

Ten rpožitek opravdu není výsledkem tvého rozhodnutí, to asi málokterý prožitek, ty se můžeš rozhodnout jen k tomu, že si nějaký prožitek zkusíš navodit - třeba fetem, sexem, pomocí druhému.
Ale většinou opravdui nestačí se jen rozhodnout a poručit si a prožitek poslechne a dostaví se.

Podstatné v kontextu debaty je, že ten prožitek může přijít z rozličných důvodů, které nijak nesouvusejí s bohem a nejsou od boha. ale ty si to jako boha nebo od boha následně vysvětlit můžeš. nebude to pravda.

Jo to jde se snažit nějaký prožitek navodit. A pak jsou taky prožitky, které se dostavují sami od sebe.
Tak prožitek přítomnosti božské postavy s bohem souvisí.
(Mimochodem ty sám jsi tenkrát reagoval, že jestliže byl obsahem prožitku Bůh, tak pak musel pocházet od Boha. Tenkrát mi taková odpověď mile překvapila, protože takhle se to nabízí.)