to setkání je subjektivní... a nelze dokázat vnitřní nastavení, které má dvě polohy. Ano (JE) nebo Ne (NENI) Neexistuje způob či důkaz jak ovlivnit toto existenciální nejhlubší nastavení, kdy člověk ví, že Bůh je nebo tam nemá nic (není nic)
to setkání je subjektivní... a nelze dokázat vnitřní nastavení, které má dvě polohy. Ano (JE) nebo Ne (NENI) Neexistuje způob či důkaz jak ovlivnit toto existenciální nejhlubší nastavení, kdy člověk ví, že Bůh je nebo tam nemá nic (není nic)
Ale ten krátkodobý pocit setkání s Bohem můžu navodit i já ateista,
když se žertem obrátím k nebi a zeptám se : "Bože, co jsem ti udělal, že
mě tak trestáš?" - například při zakopnutí, pádu, pořezání a atd.

ted nevím co chceš vyjádřit. Vnitřní pocit že Bůh je, je vnitřní nastavení...v jakékoliv situaci. žertem mohu říct cokoliv a budu vědt že je to jen žert. že za tím víc není než legrace.
Nicméně i ateista může zcela vážně, a nejen na smrtelné posteli, si v nějaké konkrétní situaci pomyslet "Bože, pomoz mi", i když v něj nevěří, protože Bůh je v lidstvu stále ještě docela zakořeněn a je to velké téma. Navíc při uvedené prosbě nikdo neřeší nějaké kraviny z Bible, jestli má nějaké a jaké vlastnosti, něco udělal, něco "přikázal", prostě a jen "Bože, jestli jsi, pomoz mi". Rozhodně se tohohle můžeme dopustit my ateisté, kteří "pouze" nevěříme v jeho existenci. Třeba antiteistům a podobným by se to asi nestalo, nebo alespoň nemělo stát
Taky nemluvím o pocitu, ale o prožitku. Proto to přirovnávam ke způsobu vnímání postavy otce. Nebo lze jako příklad použít jiné postavy, např. postavu matky nebo milenky/milence. Každou takovou postavu či osobu prožíváme jinak a ten prožitek není jenom nějaký pocit, je to komplexnější prožitek, v němž jsou asi zakomponovány i emoce. Byl to prožitek, který přišel a zase odešel.
Ale vždycky tak, jak už jsme z minulosti naučení :-)) ať už z osobní zkušenosti nebo "z doslechu" nebo "domyšlení"
emoce jsou (po)city
pocit je v principu něco, čím si nejsi jistý.
člověk neví, že Bůh je. Pokud by to věděl, není to věřící.
člověk max (chce) tuší(t), že bůh je
problém je, že emoce, pocity a prožitky jsou (zatím) nepřenositelné.
bylo by zajímavé způsobit jeden a ten samý prožitek věřícímu a nevěřícímu člověku, jestli by se lišili nebo shodli ve vysvětlení