Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To nevim, chytala bych kocku za ocas. Buh muze souviset jen stim JAK vnimame stari smrt...jak to prozivame

Mě zajímá názor, nejde o to, brát boha věřícím.

zatím se to tak jeví :-))

Střed není bod, ale perspektiva. Ať udělám krok kamkoli, stále jsem v něm.
Jung by řekl, že tento střed je obrazem "Self", archetypu celistvosti, který sjednocuje vědomé i nevědomé složky osobnosti. Ego je jen část, zatímco Self je celek, který nás přesahuje:-)

a? tedy pokud nechceš lidem brát boha... kam tedy míříš? Self je celek který nás přesahuje, a Bůh jak ho chápou věřící je přesahuje taky

Hledám ,nemířím, poznávám:-)

Ta podobnost není náhodná. Všichni lidi, co vnímají (mají pocit), že je něco přesahuje, vnímají tuhle psychickou strukturu.

Psychuckou strukturu .-)))))))))))))))))))

Samozřejmě že každý člověk si většinou spoň jednou za život uvědomí, vč. teistů, že to s tou jeho dokonalostí není až takové, jak mu tvrdí bible a církve, a nebo že prostě je součástí něčeho, co t bylo před ním

proč za tím ale hned hledat boha, to nikdo netuší .-)))))

Ty rozumíš tomu, co jsi napsal?

O jediném symbolu, co vím že souvisí s časem, je uroboros. Jinak symboly zastupují určité skutečnosti, jako síly, procesy, stavy ap. Člověk se snaží vyrovnat s realitou obecně, proto se jí snaží porozumět a proto jí zkoumá a popisuje. K tomu popisu užívá pojmy i symboly (obrazy či schématy), každý působíc na jinou hemisféru.

Uroboros je silný symbol cykličnosti a času, a právě to ukazuje, že člověk hledá obrazy i pro neuchopitelné fenomény. Symboly obecně zastupují síly, procesy a stavy, jsou jiným jazykem než pojmy, působí na jinou část našeho vnímání. Proto se objevují tam, kde logický popis nestačí. Čas je jedním z těch fenoménů, jeho projevy jsou nevyhnutelné, ale podstatu nelze uchopit přímo, a tak vznikají symbolické obrazy, které nám pomáhají se s ním vyrovnat. V tom smyslu může být i bůh chápán jako symbol nejen času, ale obecně lidského zápasu s realitou.

ano, to je velice silný symbol. Našla jsem k němu tuto větu.
obraz Urobora je někdy doprovázen latinským textem "Draco interfecit se ipsum, maritat se ipsum, impregnat se ipsum" (drak se sám zabíjí, žení se sebou samým, oplodňuje sebe sama).

Vzpomněl jsem si na jednu debatu o něm (je to už dávno), třeba si ji pamatuješ i ty:-) Tady na vysvětlenou: https://cs.wikipedia.org/wiki/Uroboros

možná si mě s někým pleteš.

V poslední době se mi zdá, že už mě definitivně dostihl pan Alzheimer. Nepamatuji si, nevím... zapomínám.

Člověk míní, příroda mění :-)
Myslím, že to s tebou nebude tak zlé. Spíš to vypadá na přepracování, a někdy je to i tím, že člověk nedokáže delegovat práci na ostatní členy rodiny. Zkus si trochu odpočinout, ono se to určitě zlepší.
Na to, co jsem napsal zapomeň, není to důležité. Pro mě je možná důležitější Ofión.

Záleží na tom, co.
Alzheimmer krade vzpomínky na minulost nedávnou, dávnou zachovává.
Pokud je zapomínání obecné, spíš je to prostě projev stáří

Nakresli si hodiny.

To je úchylka kdy se chlapi stočí do klubíčka a udělají si to svými ústy :-)

Jistě - všichni jsme "hadí muži". Že tě vůbec něco takového napadlo.

No jasně že hadové jsou muži když do hadího plémě jim i Ježíš nadával:-)

Někteří lidí jsou vnímaví a sleduji přírodu:-)

No jistě, symbol je jediným způsobem vyjádření pro něco pojmy neuchopitelného, nevystižitelného (nejsou pro to pojmy nebo to pojmy dostatečně neobsáhnou). Uroboros ale neslouží k tomu, abychom se s něčím dovedli vyrovnat. To je prostě symbol něco popisující a vystihující a tak je užíván - když je potřeba toto něco zmínit či na to poukázat, podobně jako to dělají fyzikální rovnice.
Nevidím jediný důvod, proč by měl Bůh symbolizovat čas nebo zápas s realitou, nikde to v jeho charakteristikách nevidím. Jestli Bůh něco zřetelně zastupuje, tak je to řád (světa).

Já to ale vnímám tak, že právě tím, že symboly dávají obraz něčemu jinak nepopsatelnému, nám pomáhají se s tím vyrovnat. Uroboros není jen popis cykličnosti, ale i způsob, jak ji přijmout. Podobně i Ofión, had obtočený kolem kosmického vejce, ukazuje, že symboly mohou nést význam počátku a energie, ze které vše vzniká. A pokud jde o Boha, chápu ho jako symbol řádu, ale zároveň i jako obraz lidského zápasu s tím řádem.

Spíš nám umožňují to vyjádřit. Tak jako to dělají slova. Přijímajícím (divákům) pak pomáhají to pochopit, protože symboly jsou ze své podstaty koncipovány tak, aby tu skutečnost, kterou zastupují, co nejvěrněji graficky na základě analogie vystihovali, takže v podobě symbolu jsou obsaženy atributy oné skutečnosti. Jak tu skutečnost přijmout (je-li vůbec co přijímat) či obecně jak s ní či s jejím poznáním nakládat, tím už se spíš zabývá nějaká nauka. Např. zápas člověka s Řádem spíš vystihují/líčí posvátné knihy jako je třeba bible, a ne samotný ten symbol.

Asi nemá smysl to dál rozvíjet.

Chápat Boha jako symbol řádu by mi asi nedělalo problém. Ale :

Tak pokud symbol, nemůže existovat reálný kontakt s ním, jak mnozí teisté tvrdí. Takovýto kontakt by byl jen interpretací dotyčného, který by "procitlL a uvěřil v uvedený řád
Za druhé, a ono to souvisí, pk Bůh není stvořitelem světa a člověka, z čehož by mu vyplývali zásluhy hodné revanšování se, ale je to jen symbol životního řádu společnosti "uvědomujících si se"

Ta první část nemusí být, až tak neakceptovatelná, myslím.

Pokud je Bůh jen symbol, není reálný a nelze s ním mít kontakt.
Kontakt můžeš mít jen ve formě pocitu s/k tomu ŘÁDU.

Bůh vznikla jako substituce, aby zaplnir díru v povdomí lidí, "jak vznikl svět".
Od té doby je (pohádkový) koncept boha propracováván až do dnešní doby, kdy propracovávání stále pokračuje, akorát se silně zeflexibilnilo, jak musí věřící reagovat na prokázané vědecké poznatky, se kterými může být pohádka o bohu v drsném rozporu - zatím ovšem stále neexistuje vědecká záležitost, rozporující možnou prvotní funkci boha jako stvořitele.

ten koncept byl v běhu času propracováván jak upřímně, ve víře, tak i falešně, v nekalém zájmu.

symbol boha zprvu vzniknul spontánně, jako projev strachu,, nejistoty. následně se z něho stává čím dál víc jen pomůcka k ovládání lidí a (to je to lepší využití boha, a zřejmě naštěstí i mnohem větší) jako berlička pro lidi v duševní nouzi a tlaku

Hm, Bůh mohl vzniknout jako vysvětlení neznalého vzniku světa a že se koncept postupně měnil podle potřeb společnosti. Já jsem ale chtěl ukázat jinou rovinu, že Bůh může být také symbolem lidského zápasu s časem. Heidegger nebo Sartre by řekli, že člověk je "vržen do světa", a právě proto se může zdát, že tu není úplně doma. Čas mu neustále bere vše, co má rád, a symboly jako Bůh pak slouží k tomu, aby dal této pomíjivosti smysl a nabídl představu skutečného domova.

Proč by ale pak byl uvedeným symbolem jen pro určitou skupinu lidí, notabene skupinu sále se zmenšující?
Když pomineme různé množství a variant těch symbolik?

pokud má člověk problém s tím, že je vržen do světa, stačí, aby si promluvil s rodiči, kteří ho do toho světa vrhli, proč to nahrazovat bohem: