Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Bible byla psaná po historických událostech a Bůh tam byl jen vsunut, pro vážnost a byl podáván jako strůjce dané události. Proto je zavádějící dokazovat existenci Boha tím, že je to tak bylo a je to napsané v Bibli.

bylo tu několikrát napsáno, že Bible nedokazuje Boha ani to není jejím úkolem.
Jinak ty události byli použity, aby ukazovali Boha jaký je a co s lidmi zamýšlí.
nemá smysl uvažovat zda v tom měl Bůh prsty nebo ne. Bůh jako všemohoucí stvořitel má prsty ve všem.

X krát tady napsal věřící, že podle Bible udělal Bůh to a to, zařídil to a to - takže de facto je to důkaz existence Boha, protože je to v Bibli.

není to důkaz existence protože ti jen napsali co Bůh udělal a citoval Bibli.
i nadále si můžeš myslet, že Bible lže, protože Bůh neexistuje

Ty rozumíš tomu, co píšeš?

Vezmi nějakého vědce dej mu Bibli ať ti v ní najde důkaz Boha, vsadím se, že žádný nenajde.

Já se taky vsadím že tam žádný důkaz nenajde nejen vědec, ale nikdo.

No vědece jsem zmínil jako takového garanta objektivnosti, ale máš pravdu nikdo ten důkaz nenajde protože neexistuje a kdo tvrdí opak je lhář.

No samozřejmě, že nenajde – tak jako ho nenajde ani nikde jinde!

je to naopak. Veřící věří že Bůh je. Bible to jen rozvíjí.

Jo, vzhledem k tomu, že bible byla napsána až v odbě, kdy už bylo známo stovky bohů, tak to ani jinak být nemůže.
čili bible je pohádka,.

bylo ti vysvětleno literární druhy nechápu co na tom nechápeš si jak kroky

Bible říká, že Bůh existuje, tedy Bůh existuje. Pro věřícího je to přirozené, jeho přesvědčení stojí na důvěře v posvátný text a duchovní zkušenost. Ateista naopak poukazuje na to, že takový argument není nezávislým důkazem, ale jen potvrzením toho, co už text předpokládá. A já, jako ten kdo hledá, jsem přesvědčen, že klíčové je uvědomění si vlastní omylnosti. Právě vědomí, že se můžeme mýlit, je hnací silou pokroku v obou táborech, věda díky tomu opravuje své poznání a víra díky tomu prohlubuje svou pokoru (alespoň by k tomu mělo docházet, pokud dokáží překonat vlastní mantinely). Je to tak neuvěřitelně jednoduché, že to zákonitě musí být složité:-)

"jeho přesvědčení stojí na důvěře v posvátný text a duchovní zkušenost" - čili tak torchu na hlouposti a trochu na zoufalství

teisté se nemýlí, mnepřipustí si to.

věda nemá problém opravovat své poznání, naopak, je na tom založena, na možnosti oponentury a falsifikace.
víra korekce netrpí, pokud musí, nese to velmi těžce.

Problém vidím v mantinelech na obou stranách. Buď mám snahu poznávat, nebo se spokojím s tím, co mám, a jen to obhajuji. Pohodlná verze je lákavá, ale vede k uzavření, člověk pak nechce znovu hledat nebo vypracovávat nové analýzy. Proto je pro mě klíčové vědomí omylnosti, udržuje nás v pohybu, ať už ve vědě, nebo ve víře, umožňuje dynamiku ne stagnaci.

Snahu poznávat má asi každý z nás.
Ale je rozdíl, když chceš poznávat svět jako takový se vším všudy, a nebo jen Boha, kterého jsi abni nedoložil, že existuje.

U "poznávání neexistujícího" se utopíš v šarvátkách (viz realita náboženských skupin) co které slovo, věta znamená, co je důležité hodně a co vůbec - a to se pořád bavíš "možná" o chimeře, která neexistuje. To je z mého pohledu naprosto dětinské, jako když se děti hádají, který pokemnon je lepší, a to pokemoni proti bohovi jsou mnohem víc existující.

Já osobně upřednostňuju poznávání světa, reality (takže jednou možná dokážu existenci boha) před "vymýšlením si a poznáváním v dané chvíli vymyšleného světa. až doložím existenci boha, budu milerád poznávat dál, co a jak v tom světě funguje. bez doložení boha mi přijde jen jako ztráta času se tím zabývat

Proto chci poznat, abych mohl říci jako ty, ale s jistotou, byla to ztráta času:-)

Jako že poznávání přírody je ztrátou času?

Moje poznámka předchází závěr, nejdříve je třeba poznat, a teprve potom mohu s jistotou říci, zda to byla ztráta času.

Ten závěr je zajímavý - k čemu vlastně opravdu vede "pohyb ve víře", když je to minimálně 1:1 pohyb zcela umělý, nevedoucí k ničemu? (max filosofování)

Pokud si nastavím mantinely, které nesmím překročit, pak o své omylnosti ani nezačnu uvažovat, a když se objeví, hned ji zapudím. Přijetím omylnosti ale otevírá prostor pro "skutečný pohyb", člověk může víru opustit, přijmout jinou, nebo ji proměnit.

Můj problém to není, tůvj problém je, že "POCIT", že ses setkal s Bohem, interpretuješ jako JISTOTU, že ses setkal s Bohem

Bible není pravdivá.
Dokonce i v té kronikové části platí co dodnes, že byla sepisována kronikáři s určitým zájmem a že události nejsou nutně popisovány přrsně tak, jak se odehráli. "Svo porážky" má kronikář tendenci bagatelizovat, "svá vítězství" přikráčlovat. Letopočty někdy ověřit nejdou, někdy jsou, každopádně víme, jaký bordel se v té době děl i s kalensdářema