Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

nastuduj si definici zázraku, aby si tu neplácal

jkinak co ty vaše blbé poznámky o tom, že není fotka - nastuduj si jaké tenkrát byli fotoaparáty a co s nimy šlo reálně vyfotit

Nevěřím na zázraky. Fotografů a novinářů tam bylo dost a fotoaparáty se v té době používaly již skoro padesát let. Jediný dochovaný snímek byl podvrh z jiného místa.

Zažil jsem něco, co by se jako zázrak dalo interpretovat, ale možná to spadá do roviny nepoznaného.

Dobrý nápad, nastuduj si dějiny fotografie. Ten blázinec ve Fátimě byl roku 1917. V té době se už fotilo o sto šest, hochu.
Jen tak na okraj - Kodak přišel na trh se srolovaným filmem roku 1888. V té době se tedy roztrhl pytel s mobilními kamerami. Pochopitelně se fotografovalo i nadále na skleněné desky pokryté stříbrnou emulzí. Z první světové války je spousta fotek.
Ale uznávám, že v zaostalé pobožné společnosti ve Fátimě byl fotoaparát ještě pomalu čertovo dílo. Ovšem musím dodat, že existuje fotka oněch malých lhářů. kteří tvrdili, že tu svatou panu potkali.

Fotografovat se umělo, jde o to, co se fotografovalo. Neexistující věci nelze fotografovat.

Třetí poselství prý nebylo zveřejněno celé.
Anděl s ohnivým mečem: viděly anděla, který hrozí zničením světa, ale je zastaven září Panny Marie.
Církev v utrpení: „Biskup v bílém“ jde spolu s kněžími, řeholníky a věřícími do města plného mrtvol.
Mučednická smrt: Biskup je zabit střelbou a šípy vojáky, spolu s dalšími věřícími.
Andělé sbírají krev mučedníků: Krev je přinášena Bohu jako oběť za hříchy světa.

Jak jsou "hezky" zamračení.
Já kdybych viděl ducha panenky Marii, tak jsem vysmátý od ucha k uchu.

Že prý se to začalo tak že kradli jablka ve farářově zahradě :-)

Když už je řeč o zjeveních : https://cs.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Panny_Marie_v_Such%C3%A9m_Dole

Pochopitelně mají notoričtí alkoholici vidění myší, pokročilí vidí zajíce a totální panenky Márie. Spoustu panenek.

u mého tatínka na oravě, vypadali lidé na fotkách taky tak. Asi chudý kraj, velice těžký život, hlad a nedůvěra k cizím.

Jo, taky jsem si všim.
Ta doba, kdy se před kamerou nařídilo říct "cheers" ještě nepřišla.
Při mydlení se sepjatýma rukama je případný úsměv brán jako urážka nedůtklivého ... ne neexistujícího boha, ale existujícího neurotického kněze. Takže fotograf zajisté v doprovodu vatikánckého nuncia nařídit dětem "tvařte se pobožně, jinak dostanete na zadek". A tak se děti ustrašeně ze slibovaného výprasku tvářili pobožně, jako jiní pobožní ze "slzavého údolí života", ve kterém je jen práce, bída a hlad.

No tváření se zbožně, podle mě, by mel být šťastný pohled směrem k nebi s jemným úsměvem na rtech.

Marie je prý nabádala, aby se obětovali a trpěli za lidské hříchy. Například celý den vydrželi bez vody v horkém a suchém dni. To já bych se taky mračil, popř. měl různé vidiny.