To ale není „opačně“. To je jen pohled na jiný aspekt. Nemyslím si,
že by byl potřeba nějaký „hluboký vjem neznáma a nevědění“ (už to
slovo „hluboký“ v těchhle debatách mi zavání snahou uměle přidávat
věcem na důležitosti), stačí si uvědomit, že „známo“ má své
hranice, které je třeba krůček po krůčku rozšiřovat.
K tomu, co jsem napsal, lze dospět jak od neznáma ke známu, tak i naopak.
Samozřejmě kromě toho základního „známa“, které si člověk osvojuje
v raném dětství „automaticky“, tomu se nevyhneš. Jestli potom tvou
zvídavost nastartuje „ohromující neznámo“, nebo naopak „chybějící
kousky známa za jeho hranicemi“, to už je asi jedno. Zaplácnout to ale
bohem (nebo čímkoliv neprokazatelným), to mi přijde v procesu poznání jako
hodně kontraproduktivní.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
