To v pohádce o perníkové chaloupce taky vystupuje osoba:
"Osobo," ptal se plečky, "neviděla jste tudy jít dvě děti?"
"Pleju len," odpověděla žena, jako by mu nerozuměla.
"Osobo, já se vás ptám, jestli jste tudy viděla jít děti."
"Až vypleju a uzraje, budem trhat."
"Osobo, rozumějte pak, ptám se vás, jestli jste viděla tudy jít
děti."
"Až vytrháme, budem drhnout semeno a pak len močit."
"Osobo, cožpak nerozumíte, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít
děti."
"Po vymočení prostírat a v peci sušit."
"Osobo, vy jste snad hluchá, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít
děti."
"Nu, a po vysušení budem třít a po vytření vochlovat."
"Osobo, neslyšíte, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"Tak; nu, a po vochlování budem nadívat na kužele a příst."
"Osobo, co mi do toho, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"Až napředem pěkných tenkých přadýnek, budem soukat."
"Osobo, osobo, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"Až nasoukáme, budem tkát pěkné tenké plátno."
"Osobo, co je mi do plátna, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít
děti."
"až utkáme, budem bílit, až vybílíme, budem stříhat a šít košile,
košilky, šátky a stužky, sukně a zástěrky."
"Osobo, cožpak si na uších sedíte, ptám se vás, viděla-li jste tudy
jít děti."
"A tak, co s tím budem dělat? - Nu, budem se do toho odívat a nosit se
čistě bíle."
"Osobo, prosím vás, neviděla jste tudy jít děti?"
"Až to roztrháme? - Nu, pak to podpálíme, uděláme z toho troud. Nu, do
troudu budem pak křesat tak dlouho, dokud vydá živou jiskřičku a boží
ohníček ho nestráví. Boží ohníček rozejde se v dým, dým pak v
povětří, a to je konec mojí řeči."
Osobo, já se vás na to neptal, ptám se vás, neviděla-li jste tudy jít
děti."
"Děti, nu, to jste měl hned říct, bodejť neviděla, ba viděla, 