Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Prvok je již velice složitý organismus... ted již s hotovým buněčným jádrem s DNA. Tedy řeč je o pokročilém životě.

Když se tu mluví o složitosti prvoků, je dobré připomenout, že existují i mnohem jednodušší biologické formy: viry, viroidy a priony. Nejsou buňkami, nemají jádro ani vlastní metabolismus, a přesto dejme tomu žijí (alespoň v buňce hostitele). Viry obsahují jen genetickou informaci (DNA nebo RNA) obalenou bílkovinným pláštěm, viroidy jsou ještě jednodušší, tvořené pouze krátkou molekulou RNA, a priony jsou jen bílkoviny schopné měnit tvar jiných bílkovin. To ukazuje, že mezi neživou chemií a složitými organismy existuje celá škála mezistupňů.

na to jsem narážela...

To je dobře, právě to ukazuje, že živá hmota se může vyvíjet a že složitost vzniká postupně. Na straně druhé to otevírá zajímavou otázku, kde je vlastně hranice mezi živou a neživou hmotou. Možná je to jen stav hmoty, který se mění, a naše definice se snaží zachytit něco, co se nedá úplně přesně ohraničit.

ano, je zde několik úrovní... co je již živé a co ještě ne, tato hranice se těžko vytyčuje. a Druhá hranice co je samo sebe vědomé a co ještě ne.

Sama říkáš, že hranice mezi živým a neživým se těžko vytyčuje. Já se proto ptám, kdy Bůh stvořil život, když ta hranice není patrná? A možná do toho vstupuje i množství energie, které je organismus schopen vázat, třeba v mitochondriích, čím více energie, tím větší prostor pro složitost.

nevím kdy

Z tohoto pohledu se ni takového určit nedá. Lidé definují život.

Příroda nezná ostré hranice, všechno v ní plynule přechází z jednoho do druhého. Mezi živým a neživým, psychickým a tělesným apod. jsou mezičlánky, které nesou znaky obou těch kategorií a nelze je tedy přesně zařadit ani do jedné. Ani mezi živočišnými druhy nejsou hranice, to jenom my si tak druhy škatulkujeme ve snaze tu živočišnou a rostlinnou různorodost uvést v nějaký řád, abychom se v ní lépe orientovali. Ovšem příroda nic takového nedělá.

S tím se dá souhlasit.

No ano.

Priony z toho vyluč. To jsou jen tělu vlastní proteiny, ale specifickým způsobem vadné, takže ve výsledku jsou „sbalené“ do špatného trojrozměrného uspořádání. To má sice i spousta jiných vadných proteinů, ale právě tyhle mají tu nepříjemnou vlastnost, že kontaktem s nimi se správně sbalené molekuly téhož proteinu „přebalí“ taky špatně, protože v kontaktu s tou špatnou molekulou je to energeticky výhodnější uspořádání. A bohužel to funguje i mezi molekulami různých jedinců, a dokonce – do určité míry (dané stupněm homologie těch proteinů) – i mezi molekulami odpovídajících proteinů různých živočichů. Proto je to přenosné. Ale není to žádná samostatná forma života (ani skoroživota jako viry).

No měl čas vzniknout náhodnými pokusy - miliard miliard pokusů. Nikde není napsáno, že nemohl vzniknout v jiné hvězdné soustavě, či galaxii a na Zem byl dopraven. Bůh by taky musel postupovat podle této teorii - elementární částice, atom k atomu, molekula k molekule a atd.

možná, jistě. Určitě to nějak bylo. Jen mě zajímá JAK k tomu mohlo dojít. I jako věřící mě zajímá jak k tomu došlo. TA časová posloupnost, nějak prostě k tomu dojít muselo. Jako dívka jsem si představovala (ještě jako nevěřícící) že se tedy ty nejprimitivnější řasy či sinice nějak shlukovaly a vymezily se vůči okolí nějakou blánou. A pak uvnitř nějak docházelo k rozdělení úkolů... a tyto se zapisovaly do jednoduché RNK...možná

Oparin na svou dobu (20. léta 20. stol.) vysvětloval vznik života velmi dobře, mrkni tam:-)

Na svou dobu dost slušná teorie.

Oparinova teorie není zapomenuta, pořád se bere jako základní kámen výzkumu vzniku života. I když dnes máme nové scénáře, jeho "prebiotická polévka" zůstává důležitým odrazovým bodem.

Nejde jen o náhodné pokusy, to by bylo jako beránek, který bezhlavě naráží hlavou do ohrady. Ve skutečnosti jde o samoorganizaci, některé molekuly mají přirozenou schopnost se uspořádat (lipidy tvoří membrány, RNA se může samoreplikovat, proteiny skládají své struktury). Když se tyto procesy odehrávají v obrovském množství a čase, vznikají stabilní systémy, které se udrží a rozvíjejí. A jakmile se objeví první samoreplikující útvar, prostředí začne působit jako selekční tlak, tím se spustí evoluce. To ukazuje, že život není jen náhoda, ale přirozený důsledek zákonů hmoty:-)

Čas a také prostor. Země měla na tvoření života miliardy let a velkou část svého povrchu.
Je známo, že Miller-Urey-Experiment (1953) měl dokázat vznik organických sloučenin, "stavebních kamenů" buněk, z údajné "pra-polívky". A byl úspěšný.
To nebyl pokus o abiogenesi, ale důkaz pokusem vzniku komplexních molekul. Ostatně se předpokládá, že tyhle vznikají i v meziplanetárním prostoru. Důkazem jsou nálezy v meteoritech.

Nejlepší je Müller Thurgau:-)

Oparin přišel s myšlenkou abiogeneze dříve než Miller a Urey:-)