Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Máš zajisté pravdu, že vědomosti a objevy se šíří závratnou rychlostí a nějaký plot, nebo zeď, který by to zastavil je v nedohlednu a možná že neexistuje.
Jsem od mládí fanoušek sci-fi. Mou první knihou byl román o vynálezci Basilius Knoxovi, kterou mi dal otec, když mi bylo zhruba 10let. Pak jsme se o Basiliusovi bavili a otec mi naservíroval pro mne dost těžko stravitelnou pravdu, že jde o nerealizovatelné příběhy. Ne s tak primitivními konstrukcemi Knoxe. Zkrátka jsem tehdy spolknul i tu hořkou pilulku o Knoxem stvořeném Perpetuum mobile. Přesto na to vzpomínám s láskou. Zkrátka ne vše, po čem lidé touží dojde také ke splnění.
Dost často se skeptikům cituje "vědci zjistili a spočítali, že čmelák nemůže létat" a čmelák jako na potvoru si klidně létá. Nebo vypočítali, opět naši vědcové v 19. století, že položením kovových kolejnic pro železniční síť rozpoutají asymetrii přírodních sil, která povede k bouřím a ke zemětřesením ničícím dosavadní životní prostředí. Těch mylných "vědeckých" prognóz byla spousta a také jsou dnes ukázkou lidské hlouposti, která vede ke nedokazatelným tvrzením.
No a v osmdesátých letech (tuším) přišla do módy představa hibernace lidské posádky vesmírné lodi na její cestě Vesmírem. Byly i natočeny velkolepé filmy, jako třeba Odyssea 2000, nebo Avatar.
Zní zajímavě, jenže člověk není medvědem, nebo nějakým prvokem. Lidé, kteří v to věřili si zaplatili umístění bezprostředně po své smrti v sarkofágu chlazeného tekutým dusíkem. Motivací "zákazníků" byl výhled na nové lékařské postupy, které vyléčí jejich ke smrti vedoucí chorobu a prodlouží jim životy. Ti chudší zákazníci si nechali zmrazit jen jejich ušmiknutou hlavu v bláhové představě, že se probudí k životu s tělem nějakého mladíka, který si rozmlátil svou hlavu při nehodě. Podnikatelé jásali nad novou živností a zkrachovali

Lidé milují pohádky, já nejsem výjimkou.

Souhlasím. Kosmonautika je opravdu velmi mladý obor, první skutečné kroky lidstva do vesmíru proběhly teprve v 60. letech 20. století. To je v historickém měřítku sotva okamžik. Když si vezmeš, že 19. století bylo stoletím páry, pak během pouhých 150 let jsme přešli od parních lokomotiv k raketám, které dokážou opustit Zemi. Podobně i umělá inteligence je mladá, první modely vznikly ve 40. letech a samotný obor byl oficiálně pojmenován v 50. letech. A stejně jako kosmonautika nás dovedla dál, může i AI vést k obecné inteligenci (AGI) a možná ještě mnohem dál.

Souhlas, ale uvaž, že po počátečních, byť úspěšných krocích, krocích nelze spolehlivě vyvíjet představy o budoucím vývoji.
Ano1961 se dostal první člověk na oběžnou dráhu Země a ještě v tom desetiletí stanul první člověk na Měsíci. Logicky se předpokládalo, že do konce 20. století budou Měsíc i Mars trvale osídleny vědeckými týmy a budou nabídnuty i turistické lety movitějším lidem.

Dnes, 56 let po prvním otisku podrážky boty do měsíčního prachu se z těch vizí o lidském osídlení Měsíce a Marsu nesplnilo nic.

Platí i o dostatku levné energie z fůze protonů do jádra He za dvacet let po první explozi vodíkové bomby. Ta vize levné energie se prodloužila na !třicet let). I na stavbě ITERu docházejí prachy a trpělivost. Za těch 23 let od počátku stavby megalonského ITERu to neuspokojilo jediné optimistické očekávání. Není ani jisté, že bude tato stavba někdy dokončena a že jako pokusný reaktor bude vědeckým přínosem. Teda kromě možného poznání, že "tudy ta cesta nevede".