Nepsals náhodou, že slovíčkaření sem nepatří? To je
přece úplně jedno, jak ta slova vznikla – podstatný je jejich význam,
který se ale mění mimo jiné s tím, jak postupuje poznání. Na to, že
naše tělo obsahuje nějakou duši, reálné poznání moc nehraje. Ale proč
bychom se měli bránit používání slova duševní jako synonyma pro
psychický? Tak jako když srdečně zdravíš, a přitom
víš, že rozum i cit sídlí v mozku, takže srdce do nějakého zdravení
nemá vůbec co mluvit…
Duch, dech, vzdech, duše, vzduch, dýchat, dmout, dout, vzdouvat, možná i
dým a dutý, a určitě spousta dalších
pocházejí z jednoho praslovanského základu. Takže i ta duše kola. Akorát
ta už je založena na hotovém slově duše, ve smyslu něčeho
„nehmotného“, co je uvnitř.
Jenže pro tuhle diskusi je to jedno – záleží jen na aktuálním významu
slova. Musíš se rozhodnout – buď se na tyhle „souvislosti“ vybodneš,
nebo je budeš muset připustit i u té duše v pneumatice (která je mimochodem
odvozena od toho samého významu, akorát že řeckého), a tedy vyřešit,
proč nemá duševní uspokojení.