,
Bezpráví můžeš pociťovat i od přírody, když ti příroda zkříží
tvé plány. Lidi v takovém případě mluví o nespravedlivém osudu nebo že
život není fér. Takový pocit vyplývá z představy, že mám na něco
nárok, že mám nějakou výsadu. A nehraje roli, odkud by měla pocházet,
byť třeba od pravidel (práva) platících v lidské společnosti.
Hezky to vyjádřil Thomas Carlyle, když říká, že štěstí je nepřímo
úměrné množství našich očekávání, to znamená tomu, kolik si podle
svého mínění zasloužíme; tedy že je rovno tomu, co máme, děleno tím,
co očekáváme:
Určitým odhadem a zprůměrováním našich snah dojdeme k nějakému druhu průměrného pozemského údělu; a ten, jak si domýšlíme, nám od přírody a nezpochybnitelně náleží. Je to prostá výplata mzdy, odměna, kterou si zasloužíme; a nevyžaduje ani poděkování, ani stížnost; pouze to, co by snad přebývalo nad tuto míru, nazýváme Štěstím; a každý nedoplatek zase nazýváme Bídou. A teď posuďte, že své zásluhy oceňujeme sami a jakou má každý z nás zásobu Domýšlivosti – divíte se, že váhy se často nakloní na nesprávnou stranu ... Říkám ti, Zabedněnče, všechno pochází z tvé Marnivosti; z toho, že si domýšlíš, že si všechny ty odměny zasloužíš. Představ si, že zasloužíš pověsit (což je nanejvýš pravděpodobné), zastřelení se ti pak bude zdát štěstím...
... hodnota Zlomku Života se nezvýší ani tak zvětšením čitatele, jako spíše zmenšením jmenovatele, takže pokud mě Algebra neklame, Jednička dělená Nulou dává Nekonečno. Učiň ze svých požadavků na mzdu nulu a svět se ti složí k nohám. Dobře učinil Nejmoudřejší našeho času, když napsal: „Teprve když se zřekneme nároků, můžeme prohlásit, že Život začíná.“
Právě na tomhle psychologickém poznání je založen ten verš z Tao te
ting.
A na různých dalších podobných psychologických poznání je založeno
celé náboženství.
