Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ty možná ne, ale spousta lidí jo. Není nic neobvyklého slyšet, že život není fér.
Ale i to bezpráví ze strany lidí, kdy jsou porušena tvoje lidská práva, je pořád stejná situace, kdy vznášíš nároky ohledně toho, že ti něco náleží. Pokud bys je nevznášel, bezpráví bys nepociťoval.

Ano, život není fér. Fér je lidský koncept, od ničeho jiného než od lidí férovost nečekám. A co ty – jsi natolik pokorný, že bys nepociťoval jako bezpráví, kdyby ti někdo jen tak pro nic za nic naložil tak, že už by ses nikdy nepostavil na nohy? (hypotetický příklad) Nebo jsi tak pyšný, že bys to tak pociťoval?

Tady nejde o to, jaký kdo jsme, ale o ten princip fungování psychiky. Pocit bezpráví je vždy nutně vázán na vznášení nároku, že mi něco náleží.

Poznat, co je bezpráví a postavit se proti němu je vysoce morální vlastnost. Například když někdo silnější šikanuje slabší, když mocný vládce omezuje práva prostých lidí, když větší stát napadne menší - jako třeba Rusko Ukrajinu. Bezpráví je omezování lidských práv a svobod. Opakem bezpráví je úsilí o spravedlnost.
Věřící si představují, že spravedlnosti dosáhnou až v posmrtném životě. Ateisté by ji chtěli už v tomto životě, protože ten je jediný skutečně jistý.

Samozřejmě, ale tady byla řeč o bezpráví coby pocitu křivdy, co v člověku samovolně vyvstává.