Zbavení se tělesné pudové přirozenosti bereš za vítězství? Jen jestli to není cesta do otroctví...
Zbavení se tělesné pudové přirozenosti bereš za vítězství? Jen jestli to není cesta do otroctví...
Ne zbavení se jí, ale podmanění si jí (zbavit se jí ani nejde, je to základ naší bytosti). Buďto bude vládnout ona, anebo já; buďto se budeme chovat jako zvířata, anebo jako lidé.
To není nutné, to poznám jednoduše tak, že se jí nenechávám ovládat. A nejde zdaleka jen o pohlavní pud, ale zahrnuje více duševních oblastí, včetně komplexů. Všechny ale spojuje jedna pudová tendence: žádostivost (touha po uspokojení či požitcích). Tu je potřeba zabít, aby byl člověk svobodný.
Ostatně výborně to ilustruje klasik:
... Člověk se stává králem zvířat jen když je zkrotí nebo ochočí; jinak se stane jejich obětí či otrokem. Zvířata jsou obrazem našich vášní, jsou instinktivními silami přírody.
Svět je bojiště, v němž svoboda staví na odpor síle setrvavé sílu činnou. Přírodní síly jsou mlýnské kameny, a ty se staneš zrnem, nedovedeš-li být mlynářem.
Jsi povolán, abys kraloval vzduchu, vodě, zemi a ohni; avšak aby bylo možné vládnout těmto čtyřem symbolickým zvířatům, je třeba přemoci je a spoutat.
Ten, kdo prahne po tom, aby se stal moudrým a rozluštil velikou hádanku přírody, musí být dědicem a lupičem sfingy: musí mít její lidskou hlavu, aby byl výmluvný, její orlí křídla, aby dobyl výšin, její býčí boky, aby zoral hlubiny a její lví drápy, aby si všude vydobyl místo.
Ty, jenž chceš být zasvěcen, jsi učený jako Faust? Jsi trpělivý jako Job? Ne, nejsi, viď? Ale můžeš být, chceš-li. Přemohl jsi vír těkavých myšlenek? Nevíš, co je nerozhodnost a rozmar? Jsi přístupný rozkoši jen tehdy, když chceš, a chceš jen tehdy, když smíš? Ne, nejsi, že? – není tomu tak vždy? – ale může tomu tak být, jenom chtít.
Sfinga nemá jen mužskou hlavu, má také ženská ňadra. Dokážeš odolat vnadám ženy? „Ne,“ odpovídáš s úsměvem a honosíš se svou morální slabostí jako slavným znamením své tělesné životní síly. Budiž, dovoluji ti holdovat Sternovu nebo Apulejovu oslu; i osel má své zásluhy, to nepopírám, byl přece zasvěcen Priapovi jako kozel bohu mendéskému. Ale nechme osla oslem a ptejme se jen, je-li on tvým pánem, anebo zda ty dokážeš být jeho. Jenom ten může mít rozkoš z lásky, kdo přemohl lásku k rozkoši. Toužit a odříkat si, znamená dvakrát moci. Žena tě spoutává tvými žádostmi; buď pánem svých žádostí a spoutáš ženu.
Největší urážkou muže je nazvat ho zbabělcem. Kdo je ale zbabělec? Zbabělec je ten, kdo zanedbává péči o svoji mravní důstojnost a slepě poslouchá instinkty přírody.
Hrozí-li někomu nebezpečí, je zcela přirozené, bojí-li se a snaží-li se utéci; proč je to tedy hanba? Poněvadž nám čest káže více dbát svých povinností, než lákadel a obav. Co je čest z tohoto stanoviska? Všeobecné tušení nesmrtelnosti a úcta k prostředkům, jež k ní vedou. Největší vítězství, jehož lze dobýt nad smrtí, je překonání chuti k životu, a sice nikoliv pod tlakem zoufalství, nýbrž vzácnou, ve víře spočívající nadějí, doufající ve vše, co je krásné, dobré a čestné.
Učit se překonávat sama sebe, znamená učit se žít; stoická přísnost života nebyla jen marnivou okázalostí svobody!
Podrobovat se silám přírody, znamená následovat běh hromadného života, být otrokem podružného.
Odpírat nižší přírodě a krotit ji, znamená stvořit svůj vlastní osobní a nepomíjející život a osvobodit se od života osudného a od smrti. Každý, kdo je hotov spíše zemřít než se zříci pravdy a spravedlnosti, je vpravdě žijící, neboť je nesmrtelný ve své duši.
Nalézt nebo vytvořit takové jedince bylo účelem všech antických zasvěcení. ...
Nadpřirozeno vyznáváš ty, ne já. Já jeho existenci opakovaně odmítám.