Ten výňatek je natolik obsažný, že bych nad překladem strávil celý
den a tak jsem to zde umístil jen jako inspiraci k vyhledání již
existujícího překladu do slovenčtiny, nebo češtiny.
Takže výcuc z výcucu:
Jaro 1778 (jsou tam dvě sedmičky), Voltaire bydlí od roku 1753 ve Švýcarsku
v malé vesničce Ferney ve svém zámku a nechal si v zámecké zahradě
postavit hrobku. Je tam spokojen a všichni ho tam mají rádi. V. je prototyp
hypochondra (zdravého nemocného), Paříž opustil pro obavy o sé zdraví a
přátele opakovakovaně ujisťoval, že mu zbývá už jen pár let
života.
Dostává samozřejmě v korespondenci od svých přátel a spolužáků
naléhavé zvaní do Paříže. Nakonec podlehne vábení, i když tvrdí, že
ta cesta bude jeho smrt a do té Paříže se vydává v únoru.
Paříž 1778 únor 10, 16hodin.
V Paříži se stává celebritou první třídy, davy lidí ho žádají o
audienci a to V. vyčerpává. Když pak při přípravě své premiéry
tragedie "Irène", 25. února předvádí účinkujícímu výstup a dostane
chrlení krve. V. prosí svého přítele opata Gaultiera o návštěvu. Moto:
poslední uspořádání. Gaultier to nahlásí svému představenému faráři
Tersac ze Saint-Sulpicea Pařížského arcibiskupa Beaumont aby církev
zrušila zákaz křesťanského pohřbu Volataira.
2. března příjde Gaultier s vypracovaným protokolem, který má Voltaire
stvrdit podpisem, že svého ateistického života lituje a žádá o komunikaci
(svaté přijímání ?) atd. Volltaire nenechá G. ani domluvit a řekne mu,
že sám napíše to poslední pořízení, protože chce zemřít jako filisof
a ne jako zmoklá slepice (ve franc. to znamená Zbabělec).
Voltair vydává prohlášení:
"Gaultierovi jsem se vyzpovídal, přijal absoluci a umřu, jestli se bůh o mne
zajímá, v katolickém náboženství, ve kterém jsem se narodil. Doufám v
boží milosrdnost, že mi odpustí mé hříchy a jestli jsem KC zlobil, tak
prosím, boha o prominutí."
Gaultier dostal od V. 600liber pro chudé jeho obce.
Tersak, nadřízený Gauliera, rozpoznal, že se V. opět vyhnul KC
vyžadovanému pokání a vypracoval postup přesvědčování pro Gaultiera,
který má V. přimět k pokání a prokletí svého celoživotního díla.
Jenže to bylo Voltairovi už příliš a Gaultiera, kterého označoval
"hloupoučký dobráček", odmítnul přijmout.
Voltaire se relativně rychle na svůj věk 84 let uzdravil a Paříš jásala.
Jenže to bylo jen dočasné.
10. května zmiňuje V., že je krutě trýzněn bolestmi. Voltair užívá
drogy od přítele Richeliera na zmírnění krutých bolestí. Jeho neteř, ze
strachu, že by V. mohl změnit závěť, sabotuje Volteirovu poštu.
Nepředané a neodeslané dopisy Voltaira se našly v její pozůstalosti,
Zadržela a zamlčela V. šek na 80000 liber a V. naříkal, že byl okraden a z
krádeže nařknul svého přítele Wagnièra. Ten pozděj prohlásil, že
neteř V. nese vinu na smrti V.
30. květen V den smrti Voltaira (pod drogami) přijechal Gaultier k,
Voltairovi, ale ne sám, ale v doprovodu dalšího supa Tersaka (nadřízený
Gaultiera). Jsou rozhodnuti přinutit Voltaira k ústupku, odvolání a pokání
s pohrůžkou, že jinak nebude křesťansky pohřben. (v tehdejší době
pohřbívali vrahy na mrchovišti mezi zvířecí zdechliny). Připravený text
byl pečlivě vypracován za účelem zdrtit V. strachem a tak ho dostat na
kolena. Když přišli k V. posteli, tak se k nim obrátil Voltaire se slovy
"nechte mne v klidu umřít".
Ve verzi Duvernetera měl V. sebrat zbytky svých sil a když Gaultier zase
kázal o božství Ježíše, Gaultiera odstrčil se slovy "buďte zticha o tom
člověku". Gaultier pak prohlásil, že Volteir neumřel jako křesťan a proto
ho z nařízení nadřízených nesmí pohřbít.
Tolik telegragický překlad onoho úryvku.
Voltaire byl velký myslitel a filosov, milovaný Pažížany a Švýcary,
nenáviděný katolickou církví. Tu nenávist k V. a k jeho odkazu pěstuje KC
do dneška.
Pak následují legendy o posledních měsících Voltairova života v
Paříři.
Rádo se stalo.
,
1
krudox 
Přesně 
1
1
Odpustky byli
směřovány nejčastěji jako pomoc již zemřelým lidem v očistci. 
