Jo.
Kdysi jsem četl dobrodružný příběh z arktického prostředí. Byla tam
příhoda, že v iglů vrhla fena našich Inuitů pět štěňátek. Hospodář
je vzal vynesl ven a hodil do hlubokého sněhu. Počkal, až se první
vyhrabalo na povrch, to přines zpět do iglů feně a ostatní tam nechal.
Svému synovi (o kterém ta historka pojednávala) vysvětlil, že potřebují
jen silného a odvážného psa a fena by stejně neodkojila všechny, neboť
byla arktická zima a muselo se šetřit jídlem. Kruté, že?
Takže ta slabší novorozeňata si vezme bůh při křtu rovnou k sobě.
Sparťané také házeli neduživé děti do nějaké rokliny. Tak to mají
zřejmě rumunští pravoslavní zafixováno v šiškách a nedojde jim, že ta
novorozeňata, která ten křest tak akorát přežijí, utrpí nenapravitelné
škody v mozku. Vyrábí si tak Pepky Vyskoče.
Zajímalo by mne, kdo na takový ztřeštěný rituál přišel. Vím, že se někde, snad v zemi svobody, tedy v USA, křtí dospělí opakovaně, podle vzoru jedné biblické pohádky. Když mají řeku, nebo rybník tak tam, pochopitelně ve svátečních šatech, ale provádějí to i v plaveckých bazénech.
PS
Nebo v moři u Vladivostoku, počítám, že tam teplota vody nikdy
nepřekročí 5°C.
https://de.wikipedia.org/wiki/Ganzk%C3%B6rpertaufe#/media/Datei:Baptism-vladivostok333.jpg