Přesně tak. Už jsem sem dával materiály, které to podrobně
vysvětlovali. Do všech objektů (ale i situací, časových období...)
projikujeme svou osobnost, takže to, co nazýváme světem, v podstatné míře
sestává z naší psychické složky.
Je to obojí, jednak obranný mechanismus, a jednak kognitivní zkreslení,
kterým je zatížen každý člověk (vyjma osvíceného), přičemž toto
zkreslení je velice obtížné rozpoznat (intelekt sám tu nic nezmůže, je
potřeba empirie a její rozbor).
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
