Mám kámoše, který úpí celý život pod tlakem být lepším a ještě
lepším. Chtěl dokázat všem, že je něco víc, než průměr. Trpí tím,
poruchy spánku a i deprese jsou následkem.
Jestli se smím porovnat, tak já mám své (zdravé) sebevědomí od
malička a nikdy jsem se nesnažil být větším než ostatní. Prostě od
malička spokojenost se sebou a s lidma kolem sebe, se kterými jsem se stýkal.
Kdybych si musel posloužit santickou kategorizací charakteru temperamentu, tak
bych se umístil někde ke středu, ale podstatně víc flegmatik a téměř nic
z melancholika, trošku cholerika mám také a sangvinika špetku. Tak bacha na
mne.