Bože, ty to bereš zase doslovně a to se starými mýty, příběhy a
alegoriemi asi moc možné není. Protože každé doslovní vysvětelní
pokulhává. Ale napsala jsem že první člověk k obrazu božímu se objevuje
tak, že Bůh na něj dechl...vdechl mu život. Předpokládám že život
věčný a můžeme spekulovat jaký je to stav ..., když následně
porušením pravidel padá. Sice dokáže rozlišovat mezi dobrým a zlým, ale
zjišťuje že je nahý, schovává se v křoví (začíná se bát) a stává
se smrtelným tedy uvědomuje si vlasntí konečnost a zranitelnost.
Proč bychom dnes, kdy jsem pokročili o více než 4 tisíce dále měli brát
doslovně starověké mýty? Neměli by nás spíše vést k zamyšlení nad
tím, odkud jsme... zda jsem jen zvířata nebo zda máme v sobě i dech života
věčného.

je mi fakt sumak, jestli veris na mluviciho hada nebo
na "metafyzický dech" - problem je v prece logicke nekonzistenci takoveho
systemu.. pokud je Adam alegorie, pak je hrich jen metafora a pokud je hrich
metafora, pak je obet Krista na krizi jen zbytecnym divadelnim peedstavenim pro
vyreseni literarni zapletky.. bud je krestanstvi zalozeno na historickem faktu
padu a vykoupeni, nebo je to jen sbirka starovekych pohadek, ktere maji uplne
stejnou vahu jako recke baje o Promatheovi - vyber si: bud fakta, nebo folklor..
jestlize jsme vsak po 4 tisicich letech "pokročili", jak tvrdis, pak je
nejvyssi cas odlozit tyto bronzove berlicky a jestli se ptas, zda jsme "jen
zvířata", tak te ujistuji, ze jsme zvirata schopna pochopit vesmir bez
nutnosti vymyslet si neexistujici otce v nebi - tvoje potreba citit se "něčím
víc" skrze myty je jen diagnozou tve kognitivni nesvobody