Ne obyčejného dospělce, ale dospělce, který nepotřebuje mít nad sebou
někoho, nebo něco, co mu diktuje směr chůze, co mu diktuje v co musí
věřit. Prostě dospělce. které sám o sobě rozhoduje.
Ovšem, že jsme lidé, nespolehliví, nechávající se ohromit a oslepit
nějakou pohádkou. Třeba takovou, že lze rozmnožit své peníze investicí
do nějakého podniku se slibovanými příjmy ... a po krátké době budeme
okradeni o životní úspory. Nebo uvěříme hlasu na opačném konci
telefonního spojení, že mluvíme s policajtem, nebo s bankovním
úředníkem, abychom své úspory zachránili převedením na "bezpečné"
bankovní konto někde v Africe.
Ne všichni lidé i v pokročilém věku jsou natolik dospělí, aby rozeznali
pohádkové vyprávění od prosté pravdy. Prostě se zamilují do krásné
pohádky, uvěří fantastickým slibům a jdou poslušně cestou, kterou jim
někdo určí asi jako cupitá oslíček za mrkvičkou upevněnou před svým
čumáčkem. Rozdíl je v detailu - ten oslíček na konec cesty tu mrkvičku
skutečně obdrží a pochutná si na ní.