ad soucet:
.."každý věřící má ty důvody jiné. Někoho k víře vede
zamyšlení se nad světem, někoho nějaká osobní zkušenost (ať už přímo
mystického rázu nebo obecně životní zkušenost, třebas že je člověk
víc sám sebou, nebo že život přestal být chaotický apod., zkrátka že se
takový postoj v životě osvědčil) nebo to u některých funguje podobně
jako instinkt a oni pocitově vnímají, že je něco "vyššího nad námi", co
se nás bytostně dotýká"..
tvrdit, te duvodem pro existenci Boha je to, ze "život přestal být
chaotický" nebo ze se tento postoj "v životě osvědčil", je klasicky
pragmaticky klam - to, ze ti nejaka predstava pomaha zvladat chaos, vypovida o
uzitne hodnote psychohygieny, ale nikoliv o pravdivosti viry - stejnou sluzbu
prokaze diteti vira v neviditelneho ochrance pod posteli - pocit bezpeci vsak
negeneruje existenci entity.. prirovnat viru k "instinktu" je jen zoufaly pokus
o naturalizaci sugesce - instinkt nas vede k potrave nebo uteku, nikoliv k
postulovani metafyzickych entit mimo cas a prostor.. to, co nazyvas "pocitovým
vnímáním něčeho vyššího", je z hlediska neurovedy jen vokalni projev
kognitivni potreby po radu