proč myslíš? pokud se stal věřící ateistou, pak jeho víra byla postavena na nějakm podmíněném základě nebo nebyla vůbec.
proč myslíš? pokud se stal věřící ateistou, pak jeho víra byla postavena na nějakm podmíněném základě nebo nebyla vůbec.
Také tu máme tlak kultury a tlak rodiny. Děti pobožných rodičů jsou neustále konfrontovány s náboženskou kulturou a když neznají ateistickou alternativu, tak jim vůbec nedojde, že nějaká alternativa ke zbožnosti existuje. No a dítě postupně dospívá a dřív nebo pozděj dojde ke kontaktu s jiným, s ateistickým, světem. Co to s dospívajícím člověkem udělá, jak reaguje, jak ten absolutní protiklad světonázorů zpracuje záleží na mnoha faktorech. Může dojít k psychickým problémům, depresím, agresivitě ..., ale také ke vzniku různých kompromisů a tolerancím.
S tím souhlasím, prostě se proti víře vymezují a vzpírají. někdy nesnášejí náboženství, jako můj tatínek. Maminka zase byla nevěřící... nedokázala akceptovat tradiční víru ŘKC. Zemřela v dost velkm zoufalství a smutku. TAtínek zemřel mnohem klidněji, zdálo se mi že je věřící pořád i když to nikdy nepřiznal.
teměř do smrti recitoval poklekl a políbil lemroucha jeho :-)) a smál se Byl velice veselý a společenský, na farářích nenechal nit suchou. Když jsme mu řekla že se nechám pokřtít, jen povytáhl obočí a říká: A prečo?
Nerozumím ti.

Já jen oponuji tvrzení, že se z věřícího se nemůže stát
nevěřící.
X věřících přestali po nějakých zkušenostech věřit.

Pak tam nebyla základní víra... bezpodmíněná víra, která vyvěrá z podstaty a není nijak dokazatelná či vyvratitelná
Nebo si prostě uvědomí, že kromě té víry nemá na její podporu vůbec nic. Což se může stát dost lehce, pokud zkrátka jen věřil třeba rodičům…
víra v Boha nestoji na víře rodičům to mluvíš o člověku co si myslel že věřil, ale ve skutečnosti nevěřil. Pokud někdo pozná Boha tak ho třeba může popírat, ale je to jen přetvářka.