Také tu máme tlak kultury a tlak rodiny. Děti pobožných rodičů jsou neustále konfrontovány s náboženskou kulturou a když neznají ateistickou alternativu, tak jim vůbec nedojde, že nějaká alternativa ke zbožnosti existuje. No a dítě postupně dospívá a dřív nebo pozděj dojde ke kontaktu s jiným, s ateistickým, světem. Co to s dospívajícím člověkem udělá, jak reaguje, jak ten absolutní protiklad světonázorů zpracuje záleží na mnoha faktorech. Může dojít k psychickým problémům, depresím, agresivitě ..., ale také ke vzniku různých kompromisů a tolerancím.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
