Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Od seriózního ateisty bych čekal nějaké logické vysvětlení, které by vysvětlilo to co se tenkrát stalo.
Jenže zde si s toho většina ateistů dělá srandu.

seriózní ateista se dopustil fatálního prohřešku, že se na ten tvůj fátimský zázrak nešel s tebou podívat.
Dokonce si dovolil nebýt ani při kříšení mrtvoly, chození po vodě a při jiných biblí dokázaných zázraků.

Ty prohřešky ateistů se vlečou od doby tvoření Slunce, planet, hvězd, rostlin a zvířat, kdy odmítli pomáhat bohovi při tom tvoření přísunem potřebného prachu ze kterého jsi a v jaký se obrátíš.
Dokonce se vybodli i na to pomáhat Noemovi stavět velikánskou bednu, shánět zvířata ze všech kontinentů, připravit jim píci a chlast na mnoho roků.

Naštěstí bohovi pomáhali kreacionisti, proto to tak všechno přesně ví a přesně to napsali do blble.

Ateista je realista. Nespoléhá na nějaké zázraky, ale na svoje poznatky a zkušenosti. Svůj názor na svět opírá o ně a o seriózní vědecký výzkum. Pokud ještě nezná vysvětlení nějakých jevů, nevymýšlí si o nich pohádky plné nadpřirozených sil a zázraků - to nechá na věřících.

Ten článek je napsán dobře... vidíme že dochází k vývoji, nacházíme různé relikty a taky víme že více než 99,9% druhů (informace z AI) již vyhynulo...nevíme přesně jaký mechanismus je ve vývoji, tedy víme to co vidíme teď. Ale hnací sílu, která mění jednoduché v složité za tím jen odhadujeme.

Ale nárůst složitosti není pravidlem evoluce, není to vždycky od jednoduššího ke složitějšímu. Samozřejmě že složitější formy musely vzniknout z jednodušších, takže dokud ty složité nebyly, běželo to celkově směrem, který uvádíš. To ale neznamená, že v evoluci nedochází také k vývoji beze změny složitosti, nebo i ke zjednodušování, pokud je to výhodné pro přežití. Ono ani není nikde dáno, že na vrcholu vývoje jsme zrovna my. My si to o sobě myslíme, protože si to jednak máme čím myslet, a jednak k posuzování úrovně vyvinutosti používáme právě kritéria, ve kterých máme navrch. Naše inteligence sice byla ze začátku evoluční výhodou, protože nám umožnila rozrůstat se na úkor ostatních druhů, ale jak je nás víc a víc, tak soupeříme stále více mezi sebou a ničíme si prostředí. A děláme to s pomocí prostředků, které umožňují naše totální zničení a které vymyslela zase ta naše iteligence. Která se tak stává docela silnou evoluční nevýhodou… Až se (a s námi spoustu dalších) zničíme, nikde není dáno, že vznikne nějaký jiný podobně inteligentní druh. Protože evoluce nemá cíl, jak si domýšlivě někteří myslí, že je jím člověk. Inteligence se prostě může nakonec ukázat jen jako slepá ulička evoluce, která se neosvědčila…

Náš problém je v tom, že přes inteligenci jedinců se lidstvo jako celek chová jako jeden obrovský idiot.

... a méně inteligentní a tím méně vzdělaná větší část lidstva se množí a zbytek vymírá.

Ano Evoluce druhů nemá žádný cíl, je poháněna adaptací na dané životní prostředí. Kámen úrazu je, že životní prostředí má omezenou kapacitu a není stabilní.

nadpřirozené síly a zázraky patří k duchovnímu světu... příběhům daného společenství, jsou tmelem nebo rozdělují. nebo jsou prázdné a nic

Tedy jsou to psychologické příběhy, jsouc popisem psychických dějů.

No, to taky není úplně pravda. I ateista svůj názor na svět opírá o různé filozofie nebo ideologie nebo vlastní představy, a o seriózní vědecký výzkum se ani nezajímá, nebo ho ignoruje či dokonce neuznává, tak jako to dělají kreacionisti. I ateista věří v různé ve své podstatě nadpřirozené věci, jenom je tak nenazve. Příklady máme i zde.
I ateisti jsou jenom lidi.

Přesně.
Věřící podle všeho vědí všechno, protože to všechno se děje z vůle Boha.

Rád bych se od nich dozvěděl kam/do čeho se rozpíná náš vesmír a to stále rychleji a rychleji.

to by třeba mohli vědět ateisté a je to velice zajímavý postřeh. Kam a do čeho? Nebo to je jen iluze že do něčeho...

Asi těžko.

Já se můžu jen domnívat a vycházím z teorie o věčném multi-vesmíru.
Představ si pěnu ve vaně, kde jednotlivé bublinky zanikají a jiné vznikají při jejich zániku.
Vana je konečný prostor - multi-vesmír se už nemusí rozpínat. Jednotlivé vesmíry se vzájemně "posouvají/uhýbají si/zanikají/vzni­kají" a atd.

takže další dimenze...

já spíše "vidím" fakt, že nikdy nevidíme přítomnost, jen minulost a tedy hledíme pokud se díváme na "okraje" vesmíru do minulosti. Co je fakticky na skutečném "okraji vesmíru"? Jsme to my s našimi smysly a chápáním třírozmrného prostoru, protože jinak to neumíme a naše těla jsou přizpůsobeny pouze na třírozměrný prostor a tedy žádný třírozměrný prostor neexistuje a jen se nám tak jeví?

prostor se nám "ukazuje" jen díky neustálým změnám a probíhajícím procesům.

Aby ono to nebylo nějako tak že každá bublina jednou praskne a náš vesmír může být jednou takovou rozpínajícíc se bublinou.

Je více možností/teorií, jak náš vesmír může skončit.

Vesmír nikdy neskončí, príchodom Krista bude zmenený (nevieme, čo to znamená)...

Ale skončí.

Tak jako jednou skončí naše hvězdná soustava, tak jednou skončí i tento náš vesmír.
Ve vesmíru je dost indicií, které na to poukazují.
A tvé tvrzení není ničím podložené.

Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské...

Naše Slunce má omezenou životnost.
I Země se mění, je ti známo, že byla stamiliony let zamrzlou planetou?
Uvaž dramatické změny klimatu v důsledku změny oběžné dráhy Země kolem Slunce, změnou tepelného výkonu Slunce, Impaktů z Vesmíru, pohybu zemských desek, změny mořských proudů, změnou magnetického pole Země, příchod rozsáhlých epidemií, nejen napadající lidi, ale i zvířata a rostliny.
Nené, všechno kdysi začalo a všechno někdy skončí..

Nevím, co to znamená, ale vím, že se to stane… Já zas nevím, jestli existuješ, ale vím, že jsi pako!

nech to otevřené, teď se nám vesmír ukazuje jako trojrozměrný... s tím že způsob jak ho vnímáme je závislý na našem pomíjivém těle a smyslech. Pokud je vesmír věčný... pak je pravděpodobné, že ho můžeme vnímat i jinak než skrze naše smysly a mozek. jen netušíme jak.

proto je lepší takové podružnosti neřešit.

Jak souvisí věčnost (nebo dočasnost) vesmíru se způsoby, kterými ho můžeme vnímat?

smysly našeho těla jsou časné a tedy podléhají koloběhu přírody. "To" co vnímá a uvědomuje se, může být věčné... jen o tom neví protože se ztotožňuje s pomíjivým tělem.

náhodou jsme objevila zajímavý článek, k buddhismu se nehlásím ale vysvětlení že si své já ve smyslu ega tvoříme sami, je srozumitelné. A co když ego zmizí a zůstává jen čisté vědomí "jsem".... bez minulosti a bez přítomnosti. Naše myšlenky si spřádáme sami na základě vjemů a zkušeností. Pleteme si sami sebe... a pak na tom lpíme.

pardon, ještě ten článek. omlouvám se za zmatenost
https://medium.seznam.cz/clanek/nevrly-neurovedec-nase-ja-je-jen-pomijiva-iluze-neuroveda-dava-za-pravdu-buddhismu-261803

Právě zde se ukazuje, že buddhistický pohled na mysl a současná neurověda popisují tentýž jev, jen odlišným jazykem.

To platí obecně o náboženství, říkam to tu celou dobu. Náboženské pojmy jsou protopsychologické pojmy.
C.G.Jung třeba ego pojímal jako komplex (mluvil o ego-koplexu), tj. jako soubor představ o sobě samém, spojených s pocitem či prožitkem JÁ.

No ano – vědomí (včetně vědomí svého „já“) je výsledek činnosti mozku a samozřejmě se mění. To potvrzuje ateistický pohled, a nikoliv nějakou trvalou „duši“. Nevidím v tom nic objevného.

vědomí a vědomí svého já mohou být dvě různé věci

život na planetě Zemi už minimálně pětkrát čelil hrozbě naprostého zničení i díky důsledkům nahodilých dějů ve vesmíru

ty si vážně myslíš že Vesmír se dá ovládnout ,ovládat ,měnit ?

Žijeme uvnitř černé díry?
https://www.nationalgeographic.cz/veda/zijeme-uvnitr-cerne-diry-vedci-zkoumaji-matematicke-podobnosti/

Ateista je realista. Nespoléhá na nějaké zázraky, ale na svoje poznatky a zkušenosti. Svůj názor na svět opírá o ně a o seriózní vědecký výzkum...ateista nie je realista, je snílek svojich vyfabulovaných predstáv, neopiera za o žiadnu vedu, ani o skúsenosti - ateismus je názor...
...ateista neuvažuje, že veci a javy tohto sveta nie sú samovytvoriteľné, odmieta uvažovať, že za nimi je vrcholná múdrosť, pretože každý rozumný vidí a chápe, že za tým je neskutočne komplikovaný systém vecí a javov (obzvlášť keď ide o fenomen života, tobôž človeka), ktoré nie sú samovytvoriteľné­...ateismus je neskutočná naivita názoru, je to vedomé vyhnutie sa vnímania podstaty veci...

Čistá lež a fabulace.

Spoléhat se o neviditelnou všemocnou, vševědoucí entitu, která existuje jen ve víře je spíš nereálnosti v životě věřících.
Podstatou reálného života je spoléhat se v první řadě sám na sebe.
Všechny jevy jsou záležitosti vývoje vesmíru a Země samé.
Všechny tyto jevy jsou prokazatelné a pozorovatelná i jinde v naši hvězdné soustavě, či ve vesmíru podle daných podmínek,
Stvoření všeho živého na naší planete, nějakou vyšší entitou je jenom nepodložené/zbožné přání takových jako jsi ty.

„…ateismus je neskutočná naivita názoru, je to vedomé vyhnutie sa vnímania podstaty veci…“

Ale houbeles! To naopak teismus je neskutečná naivita a vědomé uhýbání od podstaty věci! Ty prostě zaplácneš díru ve vědění pouhou vírou, a myslíš si, že tím se víra stala věděním. Bez ohledu na její pravdivost, protože podle tebe je její pravdivost dána právě jen a pouze tím, že jí věříš. Sorry, ale co naivnějšího mám ještě hledat?

O vědu se ateista opírá rozhodně víc než teista. Žádná věda nikdy nenaznačila boží existenci. Jediným argumentem, který lze v souvislosti s vědou a existencí boha použít, a který tu neustále točíš kolem dokola (byť různými slovy), je, že věda neobjevila všechno. Na to ti realista řekne "hm, tam prostě nevíme“. No a nerealista jako ty, ten řekne, že tam tedy „musí“ být to, v co se rozhodl věřit. Jenže ono nemusí – proč by tam taky mělo být zrovna tohle? Takže teista se o vědu neopírá, jen parazituje na faktu, že věda neví všechno, a do vědou dosud neobsazených oblastí cpe objekt své víry. Ne proto, že by tam opravdu byl, ale prostě proto, že prokazatelně nemůže být jinde a on ho někde prostě chce mít.

realistickým vysvětlením může být cokoliv jde jen o to aby to dávalo smysl ne jen hloupé posměšky

Když ale ono to že na naší planetě je život zázrakem je, co by to mělo být jiného?
Jinak to ani nazvat nejde než zázrakem.
(Zázračná planeta je dokumentární cyklus televize BBC)

Správně, stejně jako Jára Cimrman se vyjádřil k legendě o Blanických rytířích "není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, a i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežít".

Zázrakem někdy nazýváme v přeneseném slova smyslu něco neobyčejného, neočekávaného. Např. spojením hokejový zázrak nebo zázrak na ledě se označovalo vítězství amatérského týmu USA nad tehdy suverénními profesionály ze SSSR na olympijských hrách v r. 1980. Zázrak na řece Hudson - tak se označuje zdařilé přistání dopravního letadla na řece a záchrana všech cestujících.
V tomto smyslu můžeme tedy vnímat i rozvoj života na naší planetě. Planet je ve vesmíru velmi mnoho, ale život na nich je určitě vzácným jevem. V přeneseném smyslu ho můžeme nazvat zázrakem.